FacebookFacebook | RSS kanályRSS | Mapa webu | Uživatelů online: 2
O víkendu se hraje
Aktuální výsledky
Informační tabule


Dorost - krajská soutěž 1. třída - 2008/2009 - 1. část

Kategorie: Archív » Sezóna 2008/2009

Dorost Únanov - krajská soutěž 1. třída - 2008/2009

Dorost A. S. A. ES Únanov 2008 / 2009 - 1. třída krajské soutěže - 3. místo: Spodní řada zleva: Vlk M, Andorko A, Zika M, ležící Pikart V, Valenda R, Černý J. a Klempa P. Zadní řada zleva: Asistent trenéra Tunka J, vedoucí týmu Rychlík V, masér Stehlík J, Koc D, Kárník T, Čapoun R, Janda R, Alexa L, Hruška M, Vlk F, Alexa P a trenér Šimák R. Na fotografii chybí hráči Andorko P, Dobrovolný J, Dohnal O, Gregor D, Hruška P, Homola T, Komenda D, Kosec J, Melůš Š, Polášek J, Stehlík V, Tomek J, Trávníček Pavel, Tunka M a Vlk D.

PODZIMNÍ ČÁST

ÚNANOV - Měnín 6:0 (3:0)

Sestava: Polášek-6 - Tunka-5 (88. V. Stehlík), Kárník-5, L. Alexa-7, Valenda-4 - Čapoun-4 (46. P. Alexa-5), M. Hruška-3, Janda-5, Dobrovolný-3 (30. Komenda-4) - Koc-3 (70. Tomek), M. Vlk-5. *Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: Čapoun, L. Alexa z penalty, vlastní, Janda a M. Vlk 2x. Ž. K. - Tunka.

Výsledek výborný, hra špatná. Soupeř nás jednoznačně předčil v kombinaci, fotbalovosti a ve hře zálohy. Naštěstí pro nás mu chyběla finální fáze a nebyl mu uznán regulérní gól pro údajný ofsajd. Naše první tři branky padly zásluhou dlouhých autů do vápna, nedůslednosti a nedorozumění při finální přihrávce za obrannou linii, mezi obránci a brankářem. Další 3 góly padly po našich rychlých kombinacích a následných křídelních únicích, v posledních 30 minutách utkání. V té době jsme jakoby fyzicky odpadající hosty jasně přehrávali. Poučeni pro odvetu: Nedopřávat záloze soupeře tolik místa ve středu hřiště a času k diagonálním přihrávkám za obranu na hráče č. 11. Vysunutý presink.

Hráč zápasu: L. Alexa.

Bantice - ÚNANOV 0:3 (0:1)

Sestava: Polášek-6 - Tunka-4, Kárník-4, L. Alexa-5, Valenda-5 - Tomek-5, Janda-5, P. Alexa-5, M. Hruška-3 (75. Komenda) - Čapoun-6, M. Vlk-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.
Branky: 18. Janda, 75. z penalty L. Alexa, 90. Čapoun.
Ž. K. - Čapoun, Kárník a M. Vlk.
Jak padaly góly: Janda doklepnul vyraženou střelu M. Vlka, 1:0.
L. Alexa z penalty nařízené za faul na M. Vlka, 2:0.

Čapoun zakončil střelou „ z první“ k tyči z prostoru uvnitř pokutového území rychlý protiútok po přihrávce od M. Vlka, 3:0.

Opět jsme prohrávali boj o střed hřiště a odražené míče, nepřesně kombinovali, čímž jsme pustili soupeře k územní převaze. Naši hráči domácí celek podcenili, což mohl již v 5. min. potrestat nejlepší hráč domácích Zimmermann, na kterého nestačil Tunka proto, že mu dopřával spoustu času a volnosti. Soupeř měl ještě jednu šanci, ale Polášek parádním zákrokem vytáhl střelu ze střední vzdálenosti na roh. Z našich zahodil největší šanci M. Vlk, když šel sám na brankáře. Další nadějné situace prováhal Tomek tím, že nevystřelil, výkonem ovšem v žádném případě nezklamal. Další šance jsme promarnili po standardních situacích a po vynikající individuální akci Čapouna se zaskvěl gólman domácích.

Přes zvýšenou pozornost protihráčů byl naším nejlepším hráčem M. Vlk, který byl u všech gólů.

ÚNANOV - Hrušovany 2:0 (1:0)

Sestava: Polášek-4 - Tunka-3, L. Alexa-5, M. Hruška-5, Kárník-4 (59. Koc-3) - Čapoun-4, Janda-4, D. Vlk-4, Valenda-6 - P. Alexa-3, M. Vlk-6 (85. Dohnal).

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 12. a 71. M. Vlk. Ž. K. - Kárník.

Nástup do utkání a prvních 15 minut bylo z naší strany velmi dobrých. Aktivním presinkem jsme zatlačili hosty k jejich brance a vytvořili jsme si několik vyložených šancí. Gól dal M. Vlk tvrdou střelou, vyslanou levou nohou zpoza šestnáctky po dobrém napadání Valendy, který chvíli na to krásným křídelním únikem a zpětnou přihrávkou vyzval ke skórování P. Alexu, ten ovšem šanci trestuhodně zahodil. Stejný hráč mířil po chvíli až příliš přesně, to když si nádherně naskočil na centr M. Vlka a nechytatelnou hlavičkou trefil spojnici branky, což se následně negativně odrazilo na jeho výkonu. Konstrukce branky zachránila hosty taktéž po chybě brankáře, při nákopu M. Hrušky škoda, že jsme situaci nesledovali a míč nedorazili. Po gólech volalo také zakončení Hrušky a Čapouna po rohu a dlouhém autu. Nadějně vypadala spolupráce bratří Vlkových, kterou ovšem řešil Michal příliš složitě. Tolik šancí, co jsme měli za 1. poločas, si mužstvo kolikrát nevytvoří ani za dva zápasy. Proměnit jsme dokázali bohužel jedinou a toho postupem času využili hosté k vyrovnání hry a následně k drtivé převaze. Naopak my jsme se zcela sesypali a někdy jsme působili až trapně. Zejména, když jsme nebyli schopni zpracovat ani sebelehčí míč, přihrát na nejbližšího spoluhráče nebo míč alespoň důrazně odkopnout. Když jsme navíc prohrávali většinu soubojů 1:1 a brankář také neoplýval jistou, zejména při vybíhání, tak se nelze divit, že si soupeř vytvářel vyložené šance jako na běžícím pásu. V době, kdy se zdálo, že vyrovnání a otočení výsledku je jen otázkou času, jsme se dostali alespoň na polovinu, následně míč převzal M. Vlk, uvolnil se kličkou z levé strany do středu a střelou do protipohybu nedal brankáři nejmenší šanci a rozhodl tak o osudu utkání. V závěru zápasu ještě postupoval sám na brankáře Čapoun, ale místo střely na zadní tyč se rozhodl gólmana prostřelit, ten však jeho střelu vyrazil. To, že hosté několikrát netrefili z pár kroků prázdnou bránu, nebo když už míč směřoval za překonaného brankáře, tak jej z brankové čáry na poslední chvíli vyrazil náš hráč, je těžko uvěřitelné. Možná se k nám přiklonilo tolik potřebné štěstí, které měl soupeř v obou loňských utkáních, kdy dával góly v prodloužení. Na obranu našich hráčů je třeba říct, že za hosty nastoupilo 5 hráčů z kádru loňského účastníka divize, respektive letošního krajského přeboru mužů! Důležité je také to, že zatím dokážeme výsledkově zvládat zápasy, ve kterých se nám herně nedaří, což by mělo hráčům dodat klid a sebevědomí, se kterými doufejme, dojde i ke zlepšení herního projevu v příštích zápasech.

Nejlepším hráčem ÚNANOVA byl Valenda.

Přímětice - ÚNANOV 4:1 (2:0) aneb „Zpátky na zemi“!

Sestava: Polášek-3 - Tunka-2(46. Tomek-3), L. Alexa-3, M. Hruška-3, Kárník-3 - Čapoun-3(70. Komenda-3), Janda-3, D. Vlk-2, Valenda-3 - P. Alexa-4 (46. Dobrovolný-3), M. Vlk-3. *Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branka: 71. L. Alexa z pokutového kopu.

Hráči opět podali velmi špatný výkon. Na hřišti nebyl jediný, který by snesl přísnější měřítko. Nejsmutnější na tom je ten fakt, že ačkoliv jsme posledních šest tréninků nacvičovali herní kombinace, souhru, zakončení, aktivní vysunutou obranu s cílem zlepšit celkový herní projev, tak v zápase to vypadalo, jako kdyby se hráči viděli poprvé v životě. Nefungovala obranná fáze, nenahráli a neudrželi jsme míč v záloze a útočnici se absolutně neprosadili proti důrazným obráncům domácích. Přitom v týdnu byli hráči nabádáni ke zvýšení důrazu, pohybu, bojovnosti a ochotě vydat se ze všech sil! Hráči předvedli pravý opak, navíc na další náš apel ke zlepšení přístupu k zápasům reagovali tak, že se k nám hned z několika míst dostalo upozornění na jejich další „Předzápasové soustředění“. Náš pohled na daný problém je jistě všem dostatečně známý: Pokud hráč sám nechce v rozumné míře přizpůsobit životosprávu den před utkáním, tak v amatérském sportu je téměř nemožné změnit jeho chování. Nelze totiž vyhodit např. polovinu hráčů a nakoupit jiné. Navíc za to, jak tráví mnohdy neplnoletí hráči pozdní večery, noci a rána, nese zodpovědnost někdo zcela jiný nežli trenéři fotbalu. Když už se to stane, tak by měl dotyčný hráč „odjezdit" zápas alespoň na 150%. Realita je ovšem mnohdy taková, že indisponovaní hráči zápas „odchodí" a tváří se, jakoby se nic nestalo nebo z toho mají legraci. Možná nastala doba proto, aby trenéři konkrétně a veřejně označili hráče, kteří hrají jen pro svoji zábavu a pojem jako je zodpovědnost každého jednotlivého hráče za předvedenou hru a výsledek a to, jak vůči spoluhráčům, tak i klubu, sponzorům a divákům, jim vůbec nic neříká. V dané situaci a při tak širokém kádru se nabízí možnost výrazných změn v základní sestavě. Otázkou ovšem zůstává, zdali je v silách hráčů z lavičky zlepšit výkony dorostu, neboť v přípravě dostali šanci, ale svoji hrou příliš nepřesvědčili. Na druhou stranu je potřeba říct, že momentální výkonnost klíčových hráčů je na velmi nízké úrovni.

Ještě krátce zpět k utkání: Dva góly jsme obdrželi po dlouhých autech a jeden po rozehrání standardní situace centrovaným míčem a následné hlavičce, především díky tomu, že jsme byli nesprávně rozestaveni, nedůsledně bránili protihráče, nereagovali na propadlé míče, naprosto chyběla komunikace mezi hráči a hlavně organizace a řízení celé obranné činnosti mužstva. Čtvrtá branka přišla po špatném zajištění stoperů, nedůslednosti a prohraném souboji 1:1 a střele, kterou by měl chytit brankář přípravky. Není třeba dělat tragédii z prohry (proher), ale musí být povinností každého hráče odehrát zápasy tak, aby nedělal ostudu sobě, trenérům a klubu. To znamená s maximálním nasazením, disciplínou, obětavostí, vírou ve vlastní síly a vítězství. V našem provedení je to pravý opak a naše snažení i předváděnou hru momentálně nejlépe vystihuje diváky oblíbený pokřik: „Honíte machry a přitom hrajete houby"! (slušnější verze).

ÚNANOV - Novosedly 2:0 (0:0)

Sestava: Pikart-6 - Tunka-4 (32. Dohnal-5), Kárník-5, L. Alexa-7, M. Hruška-6 - Tomek-4 (88. Andorko), D. Vlk-5, Zika-5, Valenda-6 - Komenda-5 (88. Stehlík), M. Vlk-6.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.
Branky: D. Vlk a M. Vlk. Žluté karty: Kárník, Zika a Dohnal.

Hráči si doufejme, konečně uvědomili, že fotbal nelze hrát bez nasazení, důrazu, bojovnosti a hned od počátku utkání byla patrná jejich snaha odčinit nedůstojný a zbabělý výkon, kterým se prezentovali v předchozím utkání v Příměticích. V tomto směru uspěli všichni hráči, včetně nových tváří v základní sestavě. Komenda, Zika a střídající Dohnal, rozhodně nezklamali a naopak byli to právě oni, kteří tvrdili muziku, co se týče důrazu, bojovnosti i přímočarostí. Svým jistým a bezchybným výkonem dodal mužstvu klid Pikart, hájící branku dorostu poprvé v mistrovském zápase. Je jenom na samotných hráčích, jestli udrží správný směr i v následujících zápasech nebo se opět vrátí k projevu znuděných a rozmazlených primadon. Naopak, co musí hráči jednoznačně odstranit, jsou podrážděné až hysterické reakce na pokřiky diváků, výroky rozhodčích, provokace a důraz soupeře, neboť tím ztrácejí koncentraci na samotnou hru i smysl pro objektivnost. Samotný zápas nejen časově, ale i podle herní stránky, lze rozdělit na dva poločasy. V tom prvním jsme se soupeři vyrovnali v nasazení, ale hosté byli lepší na míči, čímž si vytvořili mírnou územní převahu. Při dobré obranné činnosti celého našeho týmu to sice nevedlo k vyloženým šancím, ale stačilo to k velkému množství standardních situací, což bylo velice nebezpečné. Bylo to díky naši přílišné pasivitě a bojácnosti něco vymyslet, kdy jsme se ze strachu něco pokazit zbavovali bezmyšlenkovitě většiny míčů a také jsme byli především ve středu hřiště zbytečně daleko od protihráčů. Do druhého dějství jsme i díky podpoře větru nastoupili s nátlakovou hrou a najednou jsme to byli my, kdo měl většinu času míč na svých kopačkách, sbírali odražené míče, dostávali do šancí a hlavně dali 2 góly. První z nich vstřelil D. Vlk přízemní střelou ze střední vzdálenosti, díky tomu, že se nacházel ve správném prostoru, čímž získal odražený míč (zásadní změna oproti 1. půli), který okamžitě poslal do branky hostů. Druhý přidal z přímého kopu M. Vlk. Jen škoda, že alespoň jednu ze svých tří tutovek nevyužil, jinak dobře pracující Komenda. Naše vítězství bylo tvrdě vybojované, ale v součtu hry obou poločasů a brankových příležitostí se jeví jako naprosto zasloužené.

Otnice - ÚNANOV 0:3 (0:1)

Sestava: Pikart-5 - Tunka-5, L. Alexa-7, M. Hruška-6, Valenda-6 - Janda-6 (80. Dohnal), P. Alexa-7, D. Vlk-6, Tomek-5 - Komenda-6 (87. Andorko), M. Vlk-7 (89. Kosec).

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.
Branky: 32. Tomek, 66. M. Vlk a 77. z penalty L. Alexa.
Žluté karty: M. Vlk, Dohnal, P. Alexa a Janda.

Velkou neznámou tohoto utkání bylo, jak se naši hráči dokážou vypořádat s nestandardními rozměry hřiště a jeho umělým povrchem i nepříznivými klimatickými podmínkami, neboť právě tyto faktory nepříznivě ovlivnili náš výkon a soupeř naopak výrazně těžil právě ze zvyku na uvedené podmínky v domácím zápase předchozího ročníku. Jak již napovídá konečný výsledek, hráči utkání zvládli dobře a zvítězili naprosto zaslouženě, když po většinu času měli hru ve své moci, dostávali se k zakončení, které 3x vedlo ke vstřelení gólu. Navíc jim nebyl uznán gól pro údajný ofsajd, M. Vlk nastřelil břevno po výborném Tomkově centru a Komenda byl příliš zbrklý v situaci, kdy postupoval sám na brankáře. Za zmínku stála také oku diváka lahodící kombinace na jeden dotek v podání Jandy a M. Vlka. To vše bylo podloženo kvalitní obrannou činností celého týmu, která byla dobře dirigovaná L. Alexem. Domácí se dostávali jen ke střelám ze střední a větší vzdálenosti, z nichž byla většina nepřesných. Při jejich nejpovedenější střele, kdy míč ve vzduchu nepříjemně zaplaval, podržel mužstvo svým jediným vážnějším zákrokem v utkání brankář Pikart. Za stavu 0:1 a v 45. minutě to byl velice důležitý moment pro další vývoj utkání. Výrazně se na dobrém výkonu dorostu odrazil fakt, že naší hráči po výsledku minulého kola Blížkovice - Otnice 10:0 soupeře nepodcenili, což bude velmi důležité i v následujícím zápase doma s Rosicemi!

Jak padaly góly: Tomek po závaru v soupeřově šestnáctce 0:1.
Úspěšně zakončený individuální průnik M. Vlka 0:2.
L. Alexa proměnil pokutový kop, po odpískaném po faulu na M. Vlka 0:3.
Hráčem zápasu byl po opakovaném zranění, do své obvyklé formy se vracející P. Alexa.

S výsledkem a předvedenou hrou v tomto zápase i přes drobné chyby lze vyslovit spokojenost. Co je však zarážející, že ani v 6. mistrovském a celkově s přípravnými zápasy již 12. utkání, jsme nemohli vybírat sestavu z kompletního hráčského kádru. Samozřejmostí je absence zraněných, nemocných hráčů, ale jak lze chápat další a poměrně vysokou absenci v každém zápase? Svým postojem k danému problému nás dostávají konkrétní hráči do velmi svízelné situace, neboť jak se v této situaci můžeme rozhodnout v otázce šířky kádru? Kdybychom např. snížili počet hráčů na 15, tak jsme ve většině zápasů nedali dohromady 11 hráčů a naopak, když se dostaví všichni, budou muset někteří na tribunu, což není jistě pro nikoho příliš lákavé. Před sezónou bylo naším záměrem sestavit široký, věkově vyvážený hráčský kádr, s dobrou aktuální výkonností a možností využít hráče dorostu i pro potřeby A-B mužů, ale také s perspektivou do dalších let s tím, že hráči mimo užší kádr budou v případě jejich zájmu uvolněni na hostování. Důraz jsme chtěli klást především na postupném zvykání si starších dorostenců na hru v mužských kategoriích a pozvolnému zabudování jejich nástupců tak, aby byl dorost stabilizovaný i pro nadcházející ročník. To se nám především zásluhou vaší nespolehlivosti ne zcela daří.

Příklad: Hráč je ve čtvrtek kontaktován formou SMS, protože se ale neozve, tak se mu v pátek a pro jistotu i v sobotu volá. Hráč opakovaně potvrdí svoji účast na 100%. V sobotu 20 minut před odjezdem na zápas posílá SMS s tím, že se nemá jak dopravit do Únanova!

ÚNANOV - Rosice 9:0 (4:0)

Sestava: Pikart-5 (46. Polášek-5) - Kárník-5 (59. Dohnal-4), L. Alexa-6, M. Hruška-6, Valenda-6 - Zika-7, D. Vlk-6, P. Alexa-7, Janda-7 (70. Dobrovolný), - Komenda-5 (57. Melůš-5), M. Vlk-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.
Sled branek: 30. Janda, 38. Komenda, 42. P. Alexa, 43. Komenda, 48. M. Vlk, 49. a 58. Zika, 75. M. Vlk a 88. Melůš.

Při hodnocení tohoto zápasu je třeba přihlédnout k aktuálnímu postavení obou soupeřů v tabulce a momentálnímu složení hráčských kádrů. Zatímco my se pohybujeme v horních patrech tabulky a v tomto utkání jsme letos poprvé nastoupili v téměř ideálním složení, tak naopak Rosice jsou bez bodu poslední a musejí se vyrovnávat s absencí čtyř hráčů základní sestavy. Za těchto okolností lze považovat naší výhru jako povinnou a její výši je zbytečné jakkoliv přeceňovat. Přesto je třeba vyzvednout způsob, jakým jsme utkání odehráli a dosáhli tak devíti gólů, které nebyly vstřeleny náhodou, nýbrž po našich podařených kombinacích. Škoda jen zbytečných nepřesností a zbrklostí při finálních přihrávkách i samotném zakončení, neboť to by se mohlo v dalších zápasech s mužstvy z horní poloviny tabulky odrazit negativně na konečném výsledku, protože se nedá předpokládat, že dostaneme tolik možností k reparátu, jako nám dopřály Rosice. V samotné hře došlo také k několika nepřesnostem a zaváháním, z nichž nejvýraznější a to hrubou chybou, bylo špatné řešení jednoduché obranné situace v podání Hrušky a Pikarta. Zpočátku utkání také několikrát chyboval Kárník, při vystupování o řadu vpřed, když zaspal a poté netakticky vyrazil, což v důsledku znamenalo, že neměl míč, prostor ani protihráče. Samozřejmě, pokud by někdo chtěl, našel by i další, ale absolutně bez chyb snad ani hrát nelze, navíc nešlo o chyby zásadní pro vývoj zápasu. Velmi pozitivním jevem utkání bylo nasazení, radost ze hry, chuť všech hráčů hrát i po ztrátě míče a to i za rozhodnutého stavu, kdy se zpět vraceli naprosto zodpovědně. Prakticky celé utkání dokázali dodržovat to, co bychom od nich rádi viděli v každém zápase. To znamená, aktivní vysunutou obranu s maximálním tlakem na protihráče s míčem, zejména v krajních prostorech hřiště, s tím související posuny hráčů a přebírání protihráčů, dokonalým vykrýváním středních prostorů s aktivním zapojením a opětovným posouváním všech hráčů. Po získání míče se pokusit o zrychlení hry kolmou přihrávkou, individuálním průnikem s následnou střelou nebo centrem, přenesení hry diagonální přihrávkou do volného prostoru a v případě postupného útoku do zorganizované obrany protivníka použít přihrávku do nohy, s příslušným pohybem a uvolněním se od protihráče. S trochou nadsázky by se dalo říci, že náš nedělní výkon byl dokonalou reklamou na fotbal s několika okamžiky, jakoby vystřiženými z učebnic fotbalové moderny.

Např. náš 1. gól padl po rychlém křídelním průniku, ideálně načasovaném centru a dokonalém náběhu levého záložníka do koncovky na 1. tyč a zakončený důraznou hlavičkou do protipohybu brankáře. Nakolik byl náš výkon ovlivněn vlastní kvalitou nebo podprůměrnou hrou Rosic, ukážou až následující zápasy s týmy z čela tabulky. „Nezapomeňte, že vylézt nahoru trvá dlouho, naopak dole jste hned“! Bohužel i v tomto vydařeném zápase se našli hráči, kteří na sebe upozorňovali nejen svým výkonem, ale také vykřikováním nejrůznějších vulgarismů (P. Alexa, Zika...). Myslíte si, že jste poté větší frajeři nebo, že je to příjemné např. vaším přítomným rodičům? Kapitán a zástupce mají být na hřišti také proto, aby mužstvo burcovali, případně zklidnili a dbali na dodržování disciplíny v utkáních. Když teď reagujete podrážděně, tak jak se budete chovat ve vyrovnaných a vyhecovaných zápasech, hraných na ostří nože? Např. Zika hrál dvakrát a 2x byl na vyloučení za nesmyslné oplácení a řeči.

Zastávka - ÚNANOV 2:0 (0:0)

Sestava: Pikart-5 - Kárník-5, L. Alexa-6, M. Hruška-6, Dohnal-3 (82. Andorko) - Tomek-5 (86. Kosec), Zika-6, P. Alexa-6, Valenda-6 - Čapoun-5, Komenda-5.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Ž. K. - Zika.

Zatímco v předchozím kole jsme mohli vybírat sestavu z téměř kompletního kádru, tak během týdne se situace obrátila natolik, že jsme měli problém dát dohromady alespoň 11 hráčů (původně neměli jet ani M. Hruška a Kosec). Při šířce hráčského kádru, čítajícího 22 hráčů (již bez odpadlíků a s hráčem žáků Koscem), je to přinejmenším trochu podivné. Při rozboru minulého utkání jsme vám zdůrazňovali důležitost efektivnějšího využívání gólových příležitostí ve vyrovnaných zápasech a soustavně vás také upozorňujeme na hloupé ztráty míče po jeho získání, zejména ve vlastním obranném a středním pásmu hřiště!

Právě 3x hrubé nezvládnutí těchto herních činností se nejvíce podepsalo na neúspěšném výsledku v tomto zápase:
1. Za stavu 0:0 z hranice pokutového kopu a sám před brankářem nastřelí Tomek míč přímo do něj.
2. Za stavu 0:0 ztrácí lehce ve středním pásmu Tomek míč a soupeř zakončuje následný protiútok střelou, kterou blokuje L. Alexa tak nešťastně, že míč letící obloukem končí v brance mírně vyběhnuvšího Pikarta, 1:0.
Za stavu 1:0 vybojuje na vlastní polovině Dohnal míč, vyváží ho a následně volí místo přihrávky na Valendy k lajně nepochopitelnou rozehrávku na nikoho do středu hřiště, čímž dokonale namaže soupeři k rychlému protiútoku do naší otevřené obrany. Dochází k pokusu o centr do vápna, který M. Hruška ve snaze zabránit průniku míček protihráči blokuje, tak nešťastně, že ten skončí v síti naši opuštěné branky, neboť mezitím brankář Pikart reagoval vyběhnutím na původní směr letícího míče.

Z tohoto pohledu lze považovat prohru jako krutou, ale na druhou stranu třeba uznat, že hráči soupeře byli kombinačně i technicky lépe vybaveni a předčili nás v pohybu a rychlosti. Zarážející byl zejména fakt, že ačkoliv byli protihráči někdy i výrazně menších postav, tak dokázali vyhrát spoustu hlavičkových soubojů. Ze samotné prohry není třeba dělat žádnou tragedii, neboť dorost odevzdal to, co mohl a co odpovídalo aktuálnímu složení mužstva a jeho výkonnostním možnostem. Je třeba si uvědomit, že z loňské základní jedenáctky byli na hřišti pouze 3 hráči - L. Alexa, P. Alexa a Valenda.

Několik hráčů mělo nevelké zkušenosti se základní sestavou v této soutěži a pro další je to premiéra. Pro další zápasy i sezóny bude důležité to, jak se hráči poučí z chyb a jak budou ochotni pracovat na odstranění nedostatků, kterých se v utkání dopouštěli a celkovému zvýšení své fotbalové dovednosti. Negativním jevem utkání bylo opětovné a hrubé nezvládnutí emocí v podání hráče Ziky, který jen díky benevolenci rozhodčího, dostal pouze kartu žluté barvy. Pravděpodobně tím byl tak zklamaný, že ještě musel slovně napadat a urážet trenéra soupeře. „Vskutku to obdivuhodný výkon". Závěrem vám pánové, připomínáme ten fakt, že září již skončilo a z vaší strany jsme nezaznamenali, ani tu nejmenší aktivitu, co se týče alespoň částečného řešení vašich disciplinárních pohledávek. Pořád platí, že vás nemůžeme do ničeho nutit, ale také jsme řekli, že si to letos lépe pohlídáme a na konci podzimní (jarní) části soutěže budeme zvažovat konkrétní a rázné řešení situace s těmi hráči, kteří nás pravděpodobně považují za naivní figurky, které netřeba brát vážně. V podstatě se nabízí dvě možnosti řešení, respektive v únanovských podmínkách, kde je neustálý nedostatek hráčů a proto se víceméně vše promíjí, pro nás připadá jako reálná spíše možnost jediná. Domyslet si o jaké řešení se jedná, není vůbec těžké. Je třeba si uvědomit, že pravidla jsou tady od toho, aby se dodržovala!

ÚNANOV - Ivančice 2:2 (1:0)

Sestava: Polášek-4 - Kárník-3, L. Alexa-4, M. Hruška-6, Valenda-3 - Zika-7, D. Vlk-5, P. Alexa-6, Janda-5 (46. Komenda-3) - Čapoun-5, M. Vlk-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Sled branek: 2. a 73. M. Vlk. Ž. K. - D. Vlk a L. Alexa.

Po utkání s Rosicemi jsme si řekli, že zatím můžeme být s 18 získanými body a aktuálním pohledem na tabulku (2. místo) velmi spokojeni, ale až další utkání ukážou, jaká je skutečná síla mužstva a že v nich můžeme uspět jen za předpokladu kompletního kádru, maximálních výkonů všech hráčů, vyvarování se zbytečných hrubek, proměňování gólových příležitostí, absolutní touze po vítězství a ochotě totálního vydání se ze všech sil a potřebného štěstí. Po dvou odehraných zápasech této těžké prověrky a získání pouhého bodu v nich, netřeba brát jako katastrofu, či vyvolávat paniku. Přesto nelze přehlédnout rozdíl v individuálních dovednostech hráčů při hře s míčem, v pohybu bez něj, rychlosti a obratnosti i samotném fotbalovém myšlení. Kvalita hry soupeře se negativně odrazila na výkonech hned několika našich hráčů. Konkrétně D. Vlkovi v jiných utkáních stačil k slušným, výkonům vrozený talent, spojený s vynikajícími fyzickými předpoklady bez ohledu na to, že již minimálně 2 roky šidí trénink, tak v tomto utkání, kdy bylo na všechno méně času, kazil obrovské množství lehkých míčů. Nedá se říci, že by vyloženě zklamal, ale jasně se ukázalo jak důležité je přidat k talentu tréninkovou píli, neboť bez ní se talent nadále nerozvíjí a postupně zapadá do šedi průměru, až najednou hráč zjistí, že nejenom nevyniká, ale že už ani výkonnostně nestačí. S individuálním technickým vybavením protihráčů, rychlostí hry a následnou potřebou rychle zvolit správné řešení herní situace, měli po celý zápas (poločas) obrovské problémy hráči Kárník, Komenda, Valenda, brankář Polášek a vše podtrhl v 83. minutě svoji fatální hrubkou, do toho okamžiku velmi dobře hrající L. Alexa. Cílem tohoto hodnocení není v žádném případě jenom kritizovat, ale na druhou stranu a jak říká jedno staré dobré přísloví: „Nemažme si med kolem huby"! Jde hlavně o to, jak vás vyhecovat k většímu úsilí při odstraňování nedostatků zejména individuálním tréninkem, neboť v samotných trénincích nelze stihnout vše potřebné a naopak není problém individuálně zapracovat na kondici, síle, obratnosti nebo zpracování míče a to včetně náhradníků, protože ti jsou nedílnou a velmi důležitou součástí správného týmu! Důležité bude především to, jak se dokážeme z těchto utkání poučit a v dalších zápasech podat zlepšené výkony, především bez hloupých ztrát míče, strachu hrát s míčem a hrubých individuálních chyb v obranné činnosti.

Zápas by se dal rozdělit na 3. části, to když to nejprve vypadalo, že pokud budeme mít potřebné štěstí, tak to skončí 1:0 (po průběhu 1. poločasu). Po hrubých chybách hráčů (Valenda, Komenda), kteří absolutně nezvládli naše autové vhazování a zaváhání Kárníka, jenž nedůsledně a pomalu bránil zakončujícího protihráče, zavládla velká obava o konečný výsledek, dokonce o jeho výši v náš neprospěch. Nakonec z toho bylo velké zklamání z dělby bodů, která by pro nás sice byla zhruba po hodině hry a při aktuálním rozložení sil na hřišti víc než přijatelná, avšak vzhledem k té skutečnosti, že po obdržené brance na 1:1, jsme v následujících 15-20 minutách hosty jasně přehrávali, dostali se opět do vedení a měli několik vynikajících příležitostí, jak utkání rozhodnout, tak nelze brát konečnou remízu nijak jinak, nežli jako ztrátu dvou bodů! A to zklamání bylo o to větší, že vyrovnání přišlo v situaci a době, kdy od soupeře hrozilo minimální nebezpečí, po sérii chyb naších hráčů (L. Alexa, Kárník a Polášek) a navíc v 83. minutě, tedy v době, kdy nebylo zapotřebí nic vymýšlet a tvořit, ale dotáhnout zápas k vítězství jednoduchou hrou bez chyb. Co se týká samotné hry, tak máme takový dojem, že nám paradoxně příliš neprospěl brzo vstřelený gól. Následně jsme totiž začali hrát způsobem, kterým není možně uspět. Na spoustu doteků s cílem co nejvíc si užít míče a až poté, co nevím co s ním, tak ho někam plácnout. Tím pádem docházelo ke ztrátě většiny míčů a v důsledku toho jsme přestali být nebezpeční pro branku soupeře a především jsme mu dopřáli čas na to, aby se otřepal z inkasované branky a získal zpět klid, herní jistotu a její kvalitou nás poté po většinu 1. poločasu dostal pod permanentní tlak. Ten se soupeř snažil využít k otočení výsledku ve svůj prospěch, zejména přes naše krajní obránce, kteří mu to svoji naivitou, nedůsledností a zbrklostí mnohokrát značně ulehčili. Co se hostům nepodařilo v poločase prvním, to změnili během několika minut druhé půle vyrovnávacím gólem, jak jinak, než po našich několikanásobných individuálních chybách. Jak je výše uvedeno po jeho obdržení došlo k nečekanému obratu ve vývoji hry, kdy za to především vzali P. Alexa, M. Vlka Zika. Tím, že začali hrát ve vyšších obrátkách, větším prostoru a měnili si místa, došlo i za přispění ostatních hráčů ke zlepšení kombinace, kdy zejména otáčení hry z levé strany na pravou a následné průniky dostávaly defenzívu soupeře do úzkých. Zásluhou této změny ve hře jsme si vytvořili hned několik situací, které po gólu doslova volaly. Bohužel využít svoji šanci dokázal pouze M. Vlk na rozdíl od Čapouna (ten mohl skórovat hned 3x, jednou mu v tom zabránil rozhodčí), D. Vlka, Komendy, M. Hrušky a 2x se mohla po faulech na Ziky pískat penalta. Otázkou zůstává, proč dokážeme hrát fotbal, na který rozhodně výkonnostně máme pouhých 20 minut. Pokud bychom totiž dokázali stabilizovat svoji hru na takové úrovni po celý zápas, tak můžeme hrát bez obav a vyhrávat ve většině zápasů této soutěže.

Mikulov - ÚNANOV 0:9 (0:5)!

Sestava: Polášek-3 - Kárník-5, L. Alexa-6, M. Hruška-6, Valenda-5 - Zika-6 (46. Tomek-5), D. Vlk-6, P. Alexa-7, Janda-8 (64. Andorko) - Čapoun-5 (60. Komenda-5), M. Vlk-6.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 13. 38. 60. a 64. Janda, 23. M. Vlk, 28. Zika, 33. M. Hruška, 55. Čapoun, 85. P. Alexa. Ž. K. - 75. L. Alexa, 86. M. Vlk, 89. Kárník.

Při pohledu na výsledek se nechce ani uvěřit, že se jedná o realitu a nikoliv o sen. Ze současného dorostu se s výjimkou vedení už nikdo neúčastnil jeho obnoveného působení v krajské soutěži 1. třídy a nemůže si tak pamatovat na výsměch, úšklebky a řeči jako např. „Jeden rok a mažete zpátky do okresu" atd. ze strany některých, již zaběhlých účastníků soutěže a především pak těch, z větších, či menších měst. Někteří z vás již byli přítomni v Mikulově přímo na hřišti při našich debaklech (5:1, 6:0) a mohli si tak přímo na hřišti „vychutnat" ten pocit ponížení. O tom, že člověk se nemá zbytečně povyšovat, ale ani se nechat od nikoho ponižovat, či se někoho bát, svědčí naše čtyři poslední výsledky s Mikulovem: ÚNANOV - Mikulov: 3:1, 4:0, 7:1 a 9:0! Pro zachování objektivnosti třeba říct, že mikulovský dorost má hned několik svých nejlepších hráčů ve vyšších soutěžích a to konkrétně 3 hráče v Brně, 2 ve Slovácku a 1 v Břeclavi. I přes tenhle rozhodně důležitý a ledacos vysvětlující fakt lze považovat poslední výsledky s tímto protivníkem za malý zázrak a rozhodně je naprosto v pořádku si jich užívat, ale také vážit. Je zcela jisté, že každá série jednou skončí a karta se obrátí, jinak by to asi nebylo ani normální. Pokud totiž porovnáme podmínky obou oddílů, např. pro přípravu, kde mikulovský klub kromě travnatého zápasového hřiště disponuje také celoplošně osvětleným kvalitním umělým povrchem s fotbalovým hřištěm klasických rozměrů, případně halou či tělocvičnou, tak i když musíme být a také jsme vděční za podmínky, které nám díky nezměrnému úsilí a obrovskému množství obětavé práce zajistí vedení našeho skromného, ale klubu s velkou tradicí, tak zjistíme, že porovnáváme neporovnatelné. Podobný a možná ještě větší rozdíl mezi oběma oddíly je v možnostech jak získávat nové hráče pro fotbal, neboť Mikulov má kolem 8000 obyvatel a Únanov 1100 obyvatel. Pokud by ve fotbale platily matematické zákonitosti, kdy je výsledek vždy daný příslušným postupem, či vzorcem, na jehož konci je jediný správný výpočet, tak by Únanov nemohl nikdy nad takovým soupeřem vítězit, snad pouze v tom snu. Naštěstí tomu tak není a jenom se tak potvrzuje to, jak je ve fotbale důležitá týmová hra podložená dodržováním taktiky a herního systému, nasazením, bojovností, disciplínou, správným množstvím sebevědomí, víry v sebe a v to, co děláme rovnoměrně namixované s pokorou, respektem k soupeři a pracovitostí v tréninku. Pakliže dojde ke splnění daných podmínek a jeli vám nakloněné i tolik potřebné štěstí, tak se mohou podařit velké věci, zdánlivě nesplnitelné. Některé z uvedených vlastností jsou důležité nejenom k velkým vítězstvím na fotbalových hřištích, ale především v životě samotném, Možná si po přečtení těchto řádků někdo řekne, že zbytečně přeceňujeme výhru nad 9 - 10 hráči, kdy navíc někteří z nich patřili věkem ještě do žáků. Svým způsobem bude mít asi pravdu, ale na druhou stranu jsme přesvědčeni o tom, že až s postupem času se přijde na to, jak cenného výsledku se dorostu podařilo dosáhnout! Zcela jistě si na to vzpomenou hráči za X let, kdy jim to nikdo z jejich potomků nebude chtít uvěřit! Dokážeme-li tenhle výborný výsledek využít ke zvýšení zdravého sebevědomí a přitom zůstat soudní a pracovití, tak nám to v budoucnu jistě pomůže, ale když nás to povede k namyšlenosti, bude efekt zcela opačný!

ÚNANOV - Pohořelice 3:0 (1:0)

Sestava: Polášek-5 - Tunka-4 (85. Dohnal), L. Alexa-8, M. Hruška-8, Kárník-5 - Zika-5, D. Vlk-7, P. Alexa-7, Čapoun-5 - Komenda-4, M. Vlk-6 (88. Stehlík).

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 2. D. Vlk, 49. a 81. M. Vlk.

Zatímco rozbor minulého utkání se zabýval spíše tím, že byl jakýmsi ohlédnutím za působením dorostu v krajské soutěži a zamyšlením nad tím, jak využít úspěšný výsledek k prospěchu nás všech i do časů budoucích, tak ten aktuální se zaměří na individuální rozbor hry jednotlivých hráčů.

Začněme od hráče č. 1, tedy brankáře. Pokud by se hrál zápas ve středu nebo v pátek, tak by chytal Pikart a dokonce ještě v sobotu těsně před psaním zápisu jsme o něm uvažovali jako o hráči základní sestavy, následně jsme obsazení brankáře několikrát změnili a až po nelehkém a složitém rozhodování jsme nakonec vybrali Poláška. To i přesto, že s jeho přístupem k tréninku, výkonností v samotných zápasech jsme hrubě nespokojeni a zatímco my se snažíme svoje sliby vůči němu plnit, tak on naopak zkouší míru naší trpělivosti svými stále se opakujícími přísliby o změně k lepšímu, či nikdy se nekončícími výmluvami. Z jakých důvodu tedy dostal v brance přednost? Paradoxně z výkonnostních, neboť i když v žádném případě nenaplňuje očekávání, tak v porovnání s tím, jaké hrůzostrašné výkony v posledních asi 14 dnech předvedl na trénincích Pikart, který nás doslova vyděsil natolik, že jsme z našeho pohledu dali přednost menšímu zlu pro tým a do branky nakonec nasadili Poláška. Co se týče Pikarta, tak doposud jsme byli s jeho přístupem velice spokojeni a zároveň příjemně překvapení kvalitními výkony, kterými se prezentoval v zápasech. Škoda pro něj i pro tým, že po několika solidních výkonech „příliš rychle vyrostl". V tréninku výrazně ubral na pracovitosti a soustředěnosti, naopak se věnoval především rozdáváním moudra, v čemž se pomalu, ale jistě začíná vyrovnávat svému kolegovi mezi třemi tyčemi. Na jeho chování se jistě promítlo i to, že se podle některých příznivců a kamarádů měl po několika povedených vystoupeních posunout na místo jasné brankářské jedničky. Na to je ovšem zapotřebí dlouhodobého a maximálního úsilí při tréninku, jeli to možné, tak i individuálního a v neposlední řadě udržet svoje výkony na stabilně standardní úrovni (např. V. Ducar se stal brankářskou jedničkou až po dvou a půlletém úsilí). Změnu v přístupu Pikarta nejlépe vystihuje otázka, kterou nám položil před utkáním v Mikulově: „A když pojedu, budu chytat"? Chytal by a pokud je teď zklamaný, musí začít hledat příčiny toho, proč momentálně nechytá především sám u sebe. Navzdory tomu, že jsme se chtěli o daném problému zmínit jen okrajově, tak nakonec je z toho málem celá strana. Ale otázka brankáře a ujasnění problému je pro úspěch a atmosféru v týmu tak důležitá, že bylo zcela nezbytné zvolit pár konkrétních, možná i nepříjemných vět, směrem k brankářům, jasné pojmenování situace a výzvu: „Pánové, už se konečně proberte a začněte plnit svoji roli v týmu, dlužíte to spoluhráčům"! V utkání s Pohořelicemi podal Polášek obstojný, leč již tradičně nevyrovnaný výkon, kdy předvedl slušné množství spolehlivých zákroku, ale také několik menších a dvě hrubé chyby, které jen díky štěstí nebyly potrestány gólem v naší síti. Možná z důvodů přetrénovanosti se mu příliš nedařily ani výkopy, kdysi jeho silná stránka.

Ve hře obou krajních obránců, tedy hráčů Tunky a Kárníka se často opakovala stejná chyba a to pozdní přistupování nebo vystupování o řadu vpřed směrem k protihráči, na kterého směřovala přihrávka. Problémem není až tak samotná běžecká rychlost (pomalost), ale především nedostatečná schopnost číst hru, vystihnout směr přihrávky, správně vyhodnotit situaci a rychle zvolit optimální řešení situace. Ke zvládnutí této herní činnosti výrazně napomáhá zdravé sebevědomí a hlavně maximální koncentrace na hru. Nedostatečné bylo také jejich zapojení do útočné fáze, kde se čekalo více konstruktivní rozehrávky, zejména od Tunky, na jehož výkonu se negativně projevila ztráta tréninkové i herní praxe. Za trestuhodně naivní lze označit faul Kárníka v blízkosti vlastní branky během 1. poločasu. Rozhodně je v silách a možnostech obou hráčů podávat lepší výkony.

L. Alexa a M. Hruška, hrající na důležitých pozicích středních obránců, nám svoji hrou výrazně ulehčili práci, neboť až na jedno podcenění nakopnutého balónu ze strany L. Alexy jim nelze nic zásadního vytknout. Vynikali především v již výše zmiňovaném čtení hry a rozhodném vystupování z řady a následně vyhraných osobních soubojích o míč, do kterých dávali dostatek důrazu i chytrosti.

Krajní záložníci Zika a po většinu zápasu na tomto postu hrající Komenda, nezažili, co se týče herního výkonu zrovna nejvydařenější představení, avšak oba předvedli v zápase jiné a pro kolektivní hry velmi podstatné vlastnosti, jako např. ochotu absolvovat nespočet tvrdých soubojů, do nichž chodili s obdivuhodnou zarputilostí, touhou po vítězství a zaujali také ohromnou pracovitost. Zikův herní výkon negativně ovlivnila přílišná motivace, kdy dostal sám sebe naprosto zbytečně pod velký psychický tlak a někdy zvolil zbytečně složitá řešení, zejména v situacích, kdy si mohl přihrát míč s volným spoluhráčem. Ve hře Komendy to byly jeho tradiční nedostatky, kterými jsou zbytečné ztráty míče, využívání „tutovek", nepřesnost a nápaditost přihrávek, příliš často u něj naše kombinace končí.

Střední záložníci D. Vlk a P. Alexa, vytvořili společně s dvojicí stoperů téměř dokonalý, středový, defenzivní čtverec, čímž zabránili hráčům soupeře dostávat se kombinačně nebo individuálně do gólových šancí středem hřiště. V přípravné rozehrávce se ovšem dopustili několika nebezpečných ztrát míče v blízkosti vlastní branky, toho se musí v dalších zápasech vyvarovat! P. Alexa si poměrně často neodpustí zbytečný dotek s míčem navíc, čímž následně promešká ideální okamžik pro přihrávku. Pokud se podíváme na to, jak padaly branky, tak zjistíme, že byli u všech třech vstřelených gólů, což jistě zasluhuje uznání. Přesto mají ještě velké rezervy ve vytváření gólových příležitostí, pokud tedy výrazně zpřesní finální fázi přihrávek, organizaci (dirigování spoluhráčů s míčem i bez míče, v jejich pohybu vpřed nebo proti a kam mají případně směřovat přihrávku) ofenzivní činnosti, neboť jenom tak z nich může jednu vyrůst skutečný mozek (playmaker) týmu. V neposlední řadě ve hře těchto doslova bombarďáků chybí mnohem více střeleckých pokusů ze střední i větší vzdálenosti.

Výkon útočníku se v 1. řadě hodnotí podle poměru vyložených šancí a počtem vstřelených gólů. Zatímco M. Vlk ze čtyř proměnil dvě a to znamená 50% úspěšnost, se kterou lze vyjádřit jakou takou spokojenost. To se však již nedá říci o střelecké potenci Čapouna, který sice potvrdil dobrý výběr místa ve vápně soupeře, ale ze dvou šancí neskóroval a jeho produktivita v posledních třech utkáních je víc než žalostná. V porovnání se soupeřovými útočníky byli M. Vlk a Čapoun mnohem pasivnější v nabízení se do kombinace a ve hře tzv. do nohy. Neodpustitelně se za stavu 2:0 „vykašlali“ na soupeřova nabíhajícího předstopera, z čehož okamžitě vyplynula velmi nebezpečná situace pro naši branku.

Přitom to, jak dokážeme plnit svoje úkoly a eliminovat nejenom tuhle danou herní situaci, ale i to, jestli dokážeme hrát proti urostlým protihráčům kombinačně, po zemi a v pohybu zřejmě rozhodne o výsledku zápasu v Blížkovicích. Samozřejmě to chce odehrát zápas zodpovědně, nadoraz, bez hrubek, dobře takticky, zejména v defenzívě, tzn. správné a včasné posouvání, přebírání, zajištění, důraz, aktivní presink atd. V útočné fázi bychom mohli využít toho, že se obránci budou zaměřovat především na M. Vlka, který by i se svým kolegou v útoku měli hrát variabilně po celé šířce hřiště, tím odkrývat prostor krajním záložníkům, kteří se umí gólově prosadit!

Blížkovice - ÚNANOV 2:0 (2:0)

Sestava: Polášek-6 - Kárník-5, L. Alexa-6, M. Hruška-6, Valenda-5 - Zika-6 (69. Komenda), D. Vlk-6, P. Alexa-7, Janda-6 - Čapoun-6, M. Vlk-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.

Hodnocení tohoto zápasu nelze začít jinak, nežli konstatováním, že na výsledku utkání se výrazně podepsala naše neschopnost vyvarovat se nevynucených, hloupých a následně po sobě jdoucích chyb a taktéž naše gólová impotence, respektive to, že na vstřelení jednoho gólu potřebujeme nespočet vyložených šancí, což se většinou v zápase s kvalitním protivníkem krutě nevyplácí. Zatímco soupeř okamžitě využívá ke vstřelení branky hrubé podcenění situace v podání Ziky (20.), ještě podtržené Valendovým nedůrazným krytím hráče Velčinského, na jehož kvality jsme vás vysloveně upozorňovali, který toho okamžitě využil, bleskově se otočil a nechytatelnou střelou dal gól ze situace, kterou nelze v žádném případě označit jako vyloženou. Naopak jako 100% můžeme označit šanci P. Alexy a daleko od tohoto pojmenování neměla ani příležitost M. Vlka. Výsledek? Žádná vstřelená branka! To bylo pro konečný výsledek zcela rozhodující, neboť zatímco Blížkovice dokázaly mírnou územní převahu během 1. poločasu přetavit ve svůj prospěch tím, že vsítily dva góly, tak naše minimálně také taková územní převaha během poločasu druhého, nebyla korunována góly v soupeřově síti. O tom, jak důležité je umění zvolit v rychlosti optimální řešení herních situaci a že právě to dělá z průměrných hráčů nadprůměrné, krásně ukazuje řešení dvou z nich v provedení Čapouna a Velčinského.

  1. Čapoun, stojící na malém vápně zády k soupeřově brance se dostal k odraženému míči a místo efektního, ale v dané situaci i efektivního zakončení patičkou do „prázdné", zvolil zpětnou přihrávku obsazenému spoluhráči. Přitom je to hráč, který si poměrně často libuje právě v originálním a líbivém řešení herních situací, někdy i na úkor toho, zdali je to právě k prospěchu vlastního mužstva.
  2. Velčinský, v nepříliš nebezpečné situaci pro ohrožení naší branky vymyslí a perfektně zrealizuje přesně načasovaný a umístěný dloubák za naše stopery na hlavu skórujícího Svobody (39.), který zaujal nejen tímto gólem, ale také svým pohybem na obrovském prostoru, kdy si z pozice útočníka sbíhal hluboko do pole, tam pomáhal tvořit hru a okamžitým sprintem se vracel zpět do útočné formace.

Zajímavým prvkem ve hře Blížkovic a to jak s pozitivními, tak i možnými negativními dopady na hru je postavení jejich posledního hráče. Pokud je to přemýšlivý hráč s dobrým čtením hry a kopací technikou, tak většinou posbírá všechny míče a má dostatek času k jejich konstruktivní rozehrávce, což může být velkým přínosem pro kombinační hru a to jsou hlavní výhody takto zataženého stopera. Pokud ovšem soupeř zvolí správnou taktiku, rozestavení a hráči ji dodržují, má tenhle způsob hry více nevýhod nežli výhod. Samotná taktika je zcela prostá a vyžaduje pouze to, aby oba útočníci hráli ve výchozím postavení ve středních prostorech hřiště a střídali postavení „vedle sebe“ s hrou „za sebou“, kdy jeden z nich zaměstnává předstopera a druhý se snaží co nejvíce tlačit právě do posledního soupeřova hráče. Slabými místy tohoto rozestaveni jsou velké mezery mezi obránci a jednotlivými řadami, což umožňuje soupeři dávat přihrávky za obranu a snadněji sbírat odražené míče. Stačí jeden vyhraný hlavičkový souboj s předstoperem a vzniká výhodná herní situace pro útočící tým 1:1, kdy poslední hráč soupeře není nikým zajištěný. Navíc ve většině případů neoplývají tito hráči dostatečnou rychlostí a někdy mají přílišnou tendenci „vymýšlet" a při důrazném napadání soupeře následně hrubě chybovat. V daném způsobu bránění se také mnohem hůře přebírají hráči, nedochází ke vzájemnému zajištění, nýbrž k zajištění jediným hráčem. Třeba říci, že možných způsobů hry je velké množství, ale žádný z nich nemůže zaručit 100% úspěšnost. Pokud se však mužstvo pro jeden z nich rozhodne, tak si musí svoje úkoly plnit nejen nosič vody, ale zrovna tak nejlepší hráč, či střelec týmu! Ve statistikách tohoto utkání zaujal fakt, že nebyla udělena ani jediná karta. To slouží ke cti jak hráčům obou mužstev, tak to svědčí i o citu pro hru v podání rozhodčího. Nicméně to svádí k dojmu, že z naší strany toho důrazu a přiměřené tvrdosti v osobních soubojích bylo ještě méně, než je povolené a zcela nezbytné k eliminování kvalit útočníků soupeře! V žádném případě vás tímto nechceme nabádat k zákeřné a bezohledné hře s úmyslem vědomě zranit protihráče. Nepoužíváme proto dnes velmi frekventované slovo agresivita, které jednak nemáme rádi a podle našeho mínění je jí kolem nás již tolik, že už není nutné zmiňovat se o ní ještě ve spojitosti s fotbalem. Na rovinu ovšem říkáme, že tvrdost a důraz do fotbalu zákonitě patří, neboť fotbal je sport kontaktní a od posouzení její míry je na hřišti rozhodčí. Na tenhle způsob hry jsou totiž často velmi hákliví, neumějí se s ním vyrovnat a sklouzávají od hraní fotbalu k diskusím s protihráči a rozhodčím právě techničtí a kreativní hráči, čímž samozřejmě ztrácí na kvalitě jejich herní výkon. Ovšem znovu opakujeme „Musí to být v mezích fair play s nezbytnou dávkou ohleduplnosti vůči soupeři“! Co se týká výsledku samotného, tak ten je pro nás zklamáním, protože jsme vážně věřili, že pokud budeme kompletní, tak neodjedeme bez bodů. Průběhu hry by pravděpodobně nejvíce odpovídal nerozhodný výsledek a nutno uznat, že výkon týmu byl poměrně dobrý. Ve fotbale velmi často o výsledku nerozhodne předvedená hra, ale to, kdo udělá méně chyb a především to, kdo dá více branek a to byl bohužel soupeř. Porážka je sice vždy nepříjemná, ale je zapotřebí se z ní poučit, rychle oklepat a ve zbývajících zápasech podat minimálně stejně kvalitní výkon okořeněný góly v soupeřově síti a nepokazit si tak výsledkově celkem úspěšný podzim nějakým nedůstojným závěrem. Pokud o porážce můžeme říci, že nás jenom mrzí, tak to, jak svědomitě se někteří hráči připravovali na zápas o 1. místo, je pro nás nepochopitelné a těžko akceptovatelné. Kde brát motivaci pro další pokračování, když hráči se nejsou ochotni vzdát ani kvůli zápasu o čelo tabulky alespoň pro jednou nejrůznějších světských radovánek, navíc se to, čím dál tím více prohlubuje a bere jako normální! To, že to nesnížilo váš výkon, vám jen stěží někdo uvěří! Cosi o tom vypovídá průběh 1. půle, kdy jste ještě dospávali a rapidní změna ve vývoji hry poté, co jste ve 2. půli nabyli plného vědomí! Zdali je to pouhá spekulace, či krutá pravda, to vědí jen dotyční hráči. Víte dobře, že nejsme žádní puritáni a tyto věci zase až tak moc neřešíme, tedy pokud nám k tomu nedáte důvod. Před tímto zápasem jsme vás vzhledem k jeho časnému začátku na dané nebezpečí upozorňovali a vyzývali k rozumné večerce!

A výsledek...?

ÚNANOV - Tasovice 2:2 (1:0)

Sestava: Polášek-4, - Kárník-3, L. Alexa-6, M. Hruška-5, Valenda-5 - Zika-4 (85. Dohnal), D. Vlk-3 P. Alexa-7, Janda-5 (85. Tunka) - Čapoun-3 (65. Komenda), M. Vlk.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.
Branky: L. Alexa z penalty, M. Vlk. Ž. K. - Zika a M. Vlk.

Ke statistikám tentokrát přidáme ty méně obvyklé, jakožto počet platících diváků (7) a prodaných buřtů (3). Pravděpodobně to na vašich tvářích vyvolá úsměv a možná si také mimo jiné řeknete, proč se o tom vůbec zmiňujeme, co to má společného s fotbalem a hodnocením utkání. Jde totiž o to, do jaké míry je tak hluboký nezájem o tradiční derby, způsoben vnějšími faktory, které nijak neovlivníme a nakolik např. špatně zvoleným termínem utkání. Především si ale musíme klást otázku, zdali to není odraz toho, že jsme si v průběhu sezóny i přes slušný bodový zisk a poměrně dobré umístění nedokázali získat na svoji stranu více diváků a to zejména hrou, na kterou by se dalo dívat, ze které nebolí oči, nebo alespoň bojovností a pracovitostí, jež částečně potěší duši fotbalového diváka a ten to ocení tím, že přijde i příště. Při dnešním pracovním vytížení, ale i určité pohodlnosti a v neposlední řadě v obrovské nabídce toho, jak využít volný čas, má amatérský fotbal nesrovnatelnou konkurenci. Přesto, nebo spíš právě proto by každý z členů našeho týmu měl mít na mysli, že fotbal se hraje pro lidi, kterým se ovšem musí za jejich peníze a volný čas strávený na fotbale také nabídnout odpovídající herní výkon podpořený patřičným nasazením! On je to tak trochu začarovaný kruh neboť diváci chodí především, když se hraje dobře a vyhrává se, naopak hráči podávají nejlepší výkony, pokud jsou povzbuzováni početným publikem. Když to porovnáme se sobotou, tak obojího bylo jako šafránu. Co se týče hráčů, tak větší množství nasazení, bojovnosti a tím pádem i více pohybu, důrazu a po většinu zápasu i fotbalovosti bylo na straně Tasovic a o nějakém povzbuzování ze strany hrstky domácích příznivců nemůže být vůbec řeč. Již hodinu před utkáním byl patrný rozdíl v přístupu domácích a hostujících hráčů k utkání, neboť zatímco hráči Tasovic se již důkladné připravovali a rozcvičovali přímo na hřišti, tak naproti tomu bezmála polovina naší základní sestavy v klidu klábosila před areálem hřiště, skryta v kouřové cloně o tom, kde strávila většina z nich předchozí večer (noc) a kam vyrazí po zápase. Pokud někdo namítne, že je to chyba nás trenérů, že něco podobného dopustíme, tak jen pro upřesnění dodáváme, že hráči od nás mají přísný zákaz, který také nekompromisně vyžadujeme a kontrolujeme, v konání podobných aktiv, ale až v areálu hřiště a v době oficiálního srazu hráčů na zápas či trénink. Takže dost těžko můžeme hráčům přikazovat, co mají dělat a jak se chovat v čase, který tráví mimo fotbal, to přísluší bezpochyby někomu jinému... To, co se rýsovalo před utkáním, bohužel pokračovalo i v zápase samotném, to když jsme předváděli nezáživnou hru, které chyběl patřičný zápal a jiskra, tudíž z toho byl mdlý, bezkrevný a doslova dušičkový (strašidelný) výkon. Jenže fotbal opět jednou ukázal, jak dovede být nepředvídatelný, neboť přes všechny tyto zápory jsme se v utkání ujali vedení 2:0, které jsme ovšem zásluhou vlastních chyb nakonec neudrželi. Je třeba otevřeně přiznat, že nám trenérům víceméně vůbec nevyšly změny v sestavě a posuny na hráčských postech, kterými jsme chtěli přerušit obrovskou převahu hostů ve středu zálohy, jež na naší straně trpěla obrovským množstvím banálních chyb D. Vlka, při rozehrávce i samotném zpracování míče. Naopak jsme chtěli využít jeho hlavičkářský potenciál k eliminaci soupeřova hráče č. 2, který sbíral s neúprosnou pravidelností všechny vysoké míče, z čehož nejvíce těžil nejlepší hráč hostí č. 14., jemuž jsme dopřávali při přebírání těchto míčů nepochopitelný čas i klid a právě proto nás Tasovice dostávali pod permanentní tlak, ze kterého vznikaly vyložené šance a protože jsme nevěřili, že soupeř bude donekonečna spalovat svoje tutovky, tak jsme chtěli změnit obraz hry v náš prospěch těmito posuny v sestavě. Ty nejenomže nepřinesly kýžený efekt, ale právě jeden z hráčů, jehož se týkaly a v tomto utkání paradoxně jednoznačně náš nejlepší hráč, vyrobil takovou hrubku, která nás s největší pravděpodobností připravila o vítězství v zápase. Nejhorší co se může stát týmu, jenž vsítí gól na 2:0, je to, že okamžitě po rozehrávce inkasuje a i když ještě zůstává ve vedení, tak se často stává, že během krátkého časového úseku dochází k naprostému otočení výsledku v jeho konečný neprospěch, přičemž rozhodující podíl na tomto obratu má psychika hráčů. Je to způsobeno tím, že tým po zvýšení na 2:0 má sebevědomí na rozdávání a cítí, že je velmi blízko vítězství a naopak soupeř začíná pochybovat o bodovém zisku a pokud nevstřelí brzký kontaktní gól, tak pomalu rezignuje. Při tomto vedení je zcela zásadní nepodlehnout momentální euforii a nepovolit ani na okamžik v koncentraci. Nezalézt příliš do obrany a nepřestat být aktivní ve hře dopředu, ale zároveň to velí hrát vzadu jednoduše a na jistotu, neboť je to soupeř, kdo musí vstřelit góly a proto i více riskovat při rozehrávce v blízkosti vlastní branky. Pokud jsme u těch hrubých chyb, tak jsme jich vyrobili přespříliš na to, abychom mohli v daném zápase zvítězit. V 1. půli to byl 2x špatně vyboxovaný míč, 1x školácky podběhnutým centr a katastrofální minela při hře nohou v podání gólmana Poláška. V defenzívě si několikrát počínala nepříliš šťastné naše pravá strana, kdy jak Kárník, tak i Zika faulovali v těsné blízkosti hranice vlastního pokutového území. Ve 2. půli to začal D. Vlk podceněním situace ve vlastním vápně, kdy chtěl nechat přejít míč do zámezí, ale protihráč využil jeho laxnost a nahrál do vyložené šance, kterou však jeho spoluhráč neskutečně „zazdil“ (v tom byl jediný rozdíl od minulého kola, kdy totožnou chybu Ziky potrestal soupeř gólem). Dále to byla již výše zmiňovaná zásadní chyba P. Alexy před 1. gólem v naší síti, na které nese svůj podíl viny i Komenda, jenž mohl a měl odehrát míč do bezpečí ještě před inkriminovaným okamžikem. Byla to hodně podobná chyba jako v zápase s Ivančicemi, jenž předvedl L. Alexa a i když to možná bude znít příliš krutě, tak především díky těmto chybám nemáme 30 bodů, nýbrž pouze 26. Také druhé brance předcházela zbytečná ztráta míče M. Vlka v herní situaci, kdy na polovině hřiště zády k soupeři přebíral nekoncentrovaně míč, přišel o něj a ten následně skončil až v naší síti. Při jednom z gólu Tasovic chyboval částečně také Hruška, když místo toho, aby zůstal v souboji s kapitánem Tasovic na nohou, tak šel na zem, čímž mu situaci značně ulehčil. Zcela jistě by se našly i jiné chyby, ale nemá cenu zabývat se všemi, neboť fotbal je hra, ve které není možné se jich vyvarovat absolutně. Jde především o to, minimalizovat jejich počet nebo o to, jak jim předcházet. Z těchto důvodů vás upozorňujeme na některé nebezpečné úseky hry, radíme, ale i požadujeme konkrétní a zodpovědná řešení. Např. před utkáním a v poločase jsme vás upozorňovali na důraz a pohyb soupeře, či na důležitost nedat prostor a nenechat hrát hráče hostů č. 14. Výsledek? Tomuto hráči jste dopřáli tolik místa a času, že nás chvílemi doslova „koupal“ a co se týče našeho pohybu, tak to občas připomínalo výletníky „Na stezce pro pěší“! O tom, jak jste dbali našich rad a pokynů nejlépe vypovídaly stále stejné chyby, jichž jste se opakovaně dopouštěli nejen při hře! Jakmile hráči hostí poznali, jak velké nebezpečí jim hrozí od P. Alexy, tak na něj vyrukovali s hrou doslova na hraně pravidel, ale spíš až za ní a to všemi hráči, zejména ve středu hřiště, odkud jim nehrozilo přímé ohrožení jejich branky. Využívali toho, že rozhodčí po přísné penaltě proti nim, již neměl dostatek odvahy na to, aby tyto mnohdy zákeřné zákroky trestal kartami, protože v tom případě by hostující hráči č. 2 a 10 museli vidět červené karty! A my jsme na to nedokázali odpovědět stejnou mincí. Někdy totiž ve fotbale i v životě nastanou situace, kdy je zapotřebí zvednout hozenou rukavici a naprosto rázně soupeři ukázat, že se ho nebojíte a že umíte rány nejen přijímat, ale jeli to zapotřebí, tak i rozdávat. Právě díky tomuto rozdílu mezi oběma týmy a zásluhou této taktiky se hosté vrátili do zápasu, nebyli však ani náhodou jediným týmem, který ji proti nám praktikoval, neboť většina trenérů ví, že to platí na naši největší gólovou zbraň - M. Vlka. Ten se často bohužel nechá touhle taktikou znechutit nebo i zastrašit.

Dalšími důležitými faktory, jež výrazně ovlivnily konečný výsledek, byly zejména tyto:

  1. Větší vůle po vítězství hráčů Tasovic a také to, že ačkoliv nebyli v průměru urostlejší, tak byli jednoznačně lépe vybaveni jak silově, tak i kondičně, což doslova bilo do očí na konci utkání, kdy my jsme jeden po druhém uvadali a oni naopak působili naprosto čile a svěže.
  2. Tradiční spalování šancí (soupeř také, ale rozhodně méně). Začal to P. Alexa, který to víceméně provedl, tak jak měl, ale bohužel míč těsně minul branku (dva neproměněné samostatné nájezdy v posledních dvou kolech). Jako nenápadná se jevila příležitost D. Vlka, kdy stačilo, aby šel po míči hlavou nebo levou nohou a míč musel skončit v síti. Poté to byla tuplovaná šance, kdy nejprve brankář vychytal před ním zcela osamoceného Čapouna (střela měla jít do protipohybu) a následnou dorážku buďto neuvěřitelně chytil brankář nebo zazdil Janda (brankář ležící bezmocně na zemi vyrazil jeho dorážku hlavou)? Následovaly dvě příležitosti Ziky, který tu první promarnil špatným zpracováním míče a při druhé měl zvolit v zakončení místo síly chytrost, neboli střelou placírkou obstřelit brankáře na dlouhou tyč. No a vrchol byl opět v režii Jandy, který po naší výborné akci přehlavičkoval z malého vápna víceméně opuštěnu branku soupeře!

Možná je naše hodnocení příliš přísné, ale pokud se v týmu a ve hře neustále opakují stále stejně problémy a chyby, na něž vás soustavně upozorňujeme a kvůli kterým přesto přicházíme o body a nervy, tak ani jiné být nemůže!

Měnín - ÚNANOV (2:1) 2:2

Sestava: Polášek-5 -Tunka-5, L. Alexa-6, M. Hruška-6, Kárník-5 - Valenda-5, P. Alexa-5, Zika-5, Janda-6 (85. Dohnal) - Čapoun-6, M. Vlk-6.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.
Branky: 1. Čapoun a 68. M. Vlk. Ž. K. - P. Alexa! M. Hruška! Kárník, Zika.

Do utkání jsme měli doslova raketový nástup a již v 1. minutě se ujali vedení, ale bohužel k naší velké škodě jsme další dvě slibné příležitosti nevyužili k navýšení skóre v náš prospěch, pakliže by se to stalo, tak bychom byli krůček od vítězství a naopak domácí dostali do situace, ze které by se jen velmi těžko zvedali a dostávali zpět do utkání. Netrvalo však dlouho a soupeř naše zaváhání v koncovce potrestal a využil nedůslednosti Kárníka při obsazování protihráče s míčem k vyrovnání a následně zcela ovládl především střed hřiště, čímž si vytvořil výraznou územní převahu, která vyústila 2. gólem v naší síti, jemuž výrazně napomohl těžký terén a uklouznutí našeho brankáře. Naštěstí pro nás další nápor domácích přerušila poločasová přestávka, během které se mimo jiné učinily změny na hráčských postech. Jak se následně ukázalo, byl to povedený tah, neboť prohození pozic mezi Zikem a Jandem vedlo ke zlepšení hry našeho středu zálohy a v důsledku toho došlo k vyrovnání obrazu hry s postupným přebíráním otěží zápasu do našich rukou. Zaslouženou odměnou našeho zlepšeného herního projevu byl vyrovnávací gól a v těchto chvílích se stejně jako v prvním vzájemném utkání pozitivně projevila lepší fyzická kondice našich hráčů (poslední 2 zápasy jasně ukázaly důležitost fyzické připravenosti vzhledem k úspěšným výsledkům v zápasech). Škoda jen, že to nevedlo ke vstřelení vítězné branky, jelikož k ní byl v poslední minutě utkání velice blízko M. Hruška. Je třeba říct, že jsme ovšem následně hrubě nezvládli poslední útok soupeře a v závěrečných sekundách mu tak nabídli vítězství doslova „na podnose". I z tohoto důvodu lze považovat konečný nerozhodný výsledek jako spravedlivý a bod za remízu brát spíš za získaný, byť jsme v tomhle utkání potřebovali nutně zvítězit k udržení kontaktu se špicí tabulky a k vylepšení mini tabulky posledních tří zápasů (z 9 možných pouhé 2 body). Nelze se nezmínit o tom, že v posledních třech zápasech jsme dostali vždy po 2 gólech, což je docela hodně na mužstvo, které chce hrát o čelo tabulky, v případě, že nemá takový útočný potenciál a je schopné vstřelit v každém utkání minimálně 3 branky. Vždy je to „jenom o tom", kdo dá více branek nebo jich méně inkasuje... Jestliže mužstvo góly nedostává, tak mu k vítězství stačí jedna vstřelená branka a pokud by tedy na našem kontě v těchto zápasech nebyly obdržené góly, postačily by ty vstřelené branky na zisk nikoliv 2, nýbrž 7 bodů. Jistě není náhoda, že zvítězit a tím pádem se radovat ze zisku 3 bodů, jsme se mohli právě jen tehdy, pokud to bylo vzadu s nulou (8x). Možná to vypadá jako bychom lobovali za „prešovský beton, či italské catennacio“, avšak není tomu tak. Jednoznačně preferujeme útočnou hru, ale na druhou stranu otevřeně říkáme, že raději vyhráváme 1:0, nežli 4:5 prohráváme... Zatímco počet vstřelených gólů závisí především na technické vybavenosti, fotbalové inteligenci, periferním vidění, šikovnosti a vrozeném čichu na góly, což jsou vlastnosti, na kterých je samozřejmě třeba soustavně a dlouhodobě pracovat a tím zvyšovat jejich úroveň, ovšem rozhodující je, zdali to v hráči je, či nikoli. Naproti tomu obranná hra jednotlivce i týmu se může zlepšovat mnohem lépe a rychleji, dá se totiž tzv. natrénovat. Pokud se hraje týmová obrana a každý z hráčů ví, co se po něm vyžaduje v konkrétní situaci a to si svědomitě plní, funguje-li správně součinnost hráčů, tak potom je možné napravit spoustu individuálních chyb, aktivním a drtivým presinkem nutit k chybám soupeře, získat míč a následně bleskově přejít z obranné do útočné fáze hry, což samozřejmě platí i v opačném případě. K takovému vysoce aktivnímu i atraktivnímu způsobu hry je zapotřebí velmi dobré kondice a naprosto perfektní součinnosti všech hráčů a to jak v obranné, ale i útočné činnosti mužstva. Během zimní přípravy je dostatek času na vylepšení uvedených činností a záleží jen na vás, jestli budete chtít posunout na vyšší úroveň jak individuální, tak týmovou hru a výkonnost.

V podzimních třinácti a jednom jarním kole jsme uhráli 27 bodů, což je slušný počet a je třeba si připomenout, že byly roky, kdy dorost uhrál tolik bodů za celou sezónu a např. v úspěšné loňské sezóně získal dorost za stejné období bodů 28. I když množství získaných bodů zhruba odpovídá síle mužstva, tak přesto je obrovská škoda čtyř hloupě ztracených bodů v domácích utkáních se silnými mužstvy z popředí tabulky a to Ivančicemi a Tasovicemi. Jinak nežli propadákem podzimu nelze označit naše vystoupení v Příměticích, které jsme nezvládli především po stránce morálně - volních vlastností.

Jako nejlepší výkon je velmi těžké označit jeden konkrétní zápas, protože prakticky v každém vyrovnanějším utkání jsme se ve hře nevyvarovali doslova mizerných úseků hry a to je pravděpodobně jedna z hlavních příčin toho, že se přibližujeme spíše středu tabulky a na záda vedoucích Blížkovic se díváme s již poměrně velké vzdálenosti 8 bodů. Za velmi dobré lze označit 20-30 minutové části domácích zápasů s Ivančicemi, Pohořelicemi, Tasovicemi a venku to byl, zejména 2. poločas v Blížkovicích.

Po podzimní části a předehrávaném prvním, jarním kole soutěže přezimuje dorost A. S. A. ES ÚNANOV se ziskem 27 bodů a skórem 44:14 na 4. místě tabulky.

pokračování článku v druhé části...

Komentáře

Přidat komentář
ochrana proti spamu