FacebookFacebook | RSS kanályRSS | Mapa webu | Uživatelů online: 2
O víkendu se hraje
Aktuální výsledky
Informační tabule


Dorost - krajská soutěž 1. třída - 2008/2009 - 2. část

Kategorie: Archív » Sezóna 2008/2009

pokračování článku z první části...

Podzimní statistiky

Nejlepší hráči podle zápasového hodnocení (průměrná známka)

1. Michal Vlk - 6,5
2. Pavel Alexa - 6,2
3. Lukáš Alexa - 6
4. Miroslav Zika - 6
5. Robin Janda - 5,7

Nejvíce odehraných zápasů

(celé utkání - nastoupil v základu a byl střídaný - nastoupil v průběhu zápasu jako střídající hráč)

1. Lukáš Alexa 13 - 0 - 0
2. Marek Hruška 12 - 1 -0
3. Radim Valenda 12 - 0 - 0
4. Tomáš Kárník 10 - 2 - 0
5. Pavel Alexa 10 - 1 - 1

Hráči s nejlepší účastí v trénincích

(účast - omluveno - neomluveno)

1. Lukáš Alexa 33 - 5 - 0
2. Vojtěch Pikart 29 - 6 - 3
3. Radim Valenda 25 - 5 - 8
4. Ondřej Dohnal 24 - 11 - 3
5. Pavel Alexa* 21 - 17 - 0
(*dlouhodobě zraněný)

Střelci branek

1. Michal Vlk - 15
2. Robin Janda - 7
3. Lukáš Alexa - 5
4. Roman Čapoun - 4
5. Miroslav Zika - 3
6 - 8. Pavel Alexa, Dušan Komenda a David Vlk - 2
9 - 11. Marek Hruška, Štefan Melůš a Jaroslav Tomek - 1
(jeden gól si soupeř vstřelil sám - vlastní 1x)

Žluté karty

(celkem 24)

T. Kárník 5x, M. Vlk a M. Zika 4x, L. Alexa, P. Alexa a O. Dohnal 2x, R. Čapoun, M. Hruška, R. Janda, J. Tomek a M. Tunka 1x.

Červené karty

(celkem 0)

Hodnocení od vedení FO (zdroj - Únanovské novinky 2008/4): Dorostenci i po odchodu některých opor do áčka předvádějí v letošním ročníku výborné výkony a konečné čtvrté místo s minimálním odstupem na špici tabulky je vyjádřením dobré práce trenérů i přístupu hráčů k tréninku a mistrovským utkáním. Nejlepším podzimním střelcem je Michal Vlk.

Testy fyzické kondice a míčové techniky hráčů dorostu A. S. A. ES ÚNANOV - březen 2009

Příjm.
hráče
discipl.Celk.
poř.
Lehy
sedy
poř.Slalom
s
míčem
na
50m
(sek)
poř.Skok
daleký
z
místa
(metry)
poř.Sprint
na
50 m
(sek)
poř.Běh
na
3000m
(min)
poř.Přesnost
přihrávky
na
20m
5
pokusů
(zásahy)
poř.Člunk.
běh
na
300m
(min)
poř.Člunk.
běh
na
8"
(měří
se
max.
uběhnutá
vzdál.
v m)
poř.Dri-
blink
poř.
P. Alexa1.651/212,20142,5516,39111,371420,571193511451
M. Zika2.564/511,0972,287/86,93411,49233/70,58218452827
J. Černý3.564/510,6932,2696,562/313,086511,051116353/76710
R. Janda4.556/810,8552,287/87,01612,33428/171,03716353/71034
R. Čapoun5.556/811,2492,5026,94513,00528/171,04816353/7936
D. Koc6.511010,6022,3937,06813,59828/171,00316353/76112
R. Valenda7.451610,2212,08157,201112,25333/71,071216353/71671
J. Kosec8.5011/1310,9762,20117,401213,45728/171,03615608/10975
V. Pikart9.54912,10132,3557,07915,121033/71,049144011/15689
O. Dohnal10.651/212,67152,24106,562/316,321428/171,014139516708
T. Kárník11.60312,90162,3467,151014,18933/71,015144011/151218
M. Tunka12.556/811,36102,1512/137,601315,401228/171,041015608/106311
A. Andorko13.5011/1311,55112,10147,02715,471328/171,091515608/105017
M. Hruška14.4814/1511,1582,1512/137,701515,131128/171,0813144011/155615/16
P. Andorko15.4814/1511,94121,98167,691418,041533/71,0914144011/155913
P. Trávníček16.421713,26171,83178,371618,06160181,3116144011/155814
P. Bulín17.401817,00181,63189,401721,141728/171,43171195175615/16
L. Alexa-5011/1310,7742,38410,9218--28/171,54181030181143
Hráči P. Andorko, P. Bulín, J. Kosec a P. Trávníček patří věkem stále do věkové kategorie žáků.
Hráč L. Alexa byl po nemoci postupně zatěžován, což negativně ovlivnilo jeho výsledky a proto nebyl zařazen do celkového pořadí.
Děkujeme hráčům za dobrý přístup a především všem pomocníkům, bez jejichž ochoty, podpory a vstřícnosti by se soustředění nemohlo vůbec uskutečnit!

JARNÍ ČÁST

Hrušovany - ÚNANOV 0:2 (0:0)

Sestava: Pikart-4 - Tunka-4, Kárník-5, Hruška-5, Valenda-5 - Klempa-5, L. Alexa-4, P. Alexa-5, Janda-4 - Zika-4, Čapoun-6.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 65. a 89. Čapoun.

Vstup do jarní části soutěže se výsledkově náramně vydařil. Loňský zisk prvního bodu z Hrušovan jsme letos ještě vylepšili a získali pro Únanov první vítězství na hřišti silného soupeře. Velice zajímavou statistikou v dotyčných zápasech se může chlubit Čapoun, který v každém z nich vstřelil po 2 gólech. Vždy je hodně ceněná střelecká bilance 2 zápasy = 4 góly. Obzvláště pak, stane-li se tak v utkáních se silným soupeřem. Hráč tím potvrdil, že i přes celou řadu připomínek k jeho stylu hry, může být pro tým přínosem a to díku svému střeleckému instinktu, který se nedá příliš natrénovat, s tím se musí člověk narodit. To ovšem platí pouze za předpokladu, že mužstvo je schopné hrát kombinační, nátlakový fotbal s velkým množstvím kvalitních centrů do šestnáctky, především z křídelních prostorů. V opačném případě je takový typ hráče absolutně nevyužitý a na hřišti spíše zbytečný, neboť potřebnou bojovností a rychlostí proto, aby honil náhodně a mnohdy nesmyslně nakopávané míče, bohužel zrovna neoplývá. Je velká škoda, že jak on, tak i spousta dalších hráčů nebyla nebo není ochotna udělat maximum práce pro svůj fotbalový růst. Vždyť jen kolik hráčů opakovaně končí a po čase opět začíná? Tím ztrácí spoustu drahocenného času, důležitého jak pro zlepšení herních schopností, tak i pro postupný a nenásilný rozvoj rychlostní a silové vybavenosti hráče, což se následně opakovaně a negativně projevuje prohranými osobními a silovými souboji prakticky v každém zápase. Přitom vítězné souboje jsou zásadní pro kvalitu, vývoj hry i samotný výsledek! Cílem tohoto rozboru není hra jednotlivce, ale myslíme si, že tento příklad perfektně vystihuje důležitost toho, aby si každý z hráčů zodpovědně plnil úkoly, se kterými jej trenéři posílají na hřiště. Jenom za tohoto předpokladu může fungovat fotbalová mozaika, ze které se skládá sestava, vyniknou klady nad zápory ve hře jednotlivců i týmu a především je velká šance, že se na takový fotbal bude dát dívat beze strachu z infarktu. Právě kvalita hry je to, co nás trenéry momentálně nejvíce zaměstnává a trápí. Sestupnou křivku úrovně naší hry se i přes úspěšný výsledek nepodařilo zastavit ani v zápase proti Hrušovanům (přitom první 3 přípravné zápasy vypadaly velmi nadějně, nejen výsledkově, ale i herně). Je třeba upřímně přiznat, že nebýt štěstí při standardních situacích domácích a obrovské chybě Pikarta, tak to bylo 3:0 po 1. poločase a bylo zaděláno na debakl. Ve 2. půli se naše hra přece jenom trošku zvedla a to zejména díky výrazně lepšímu pohybu, zpřesnění přihrávek a větru v zádech. Tohle zlepšení přineslo dvě vstřelené branky, kdy nejprve Čapoun pohotově dorazil dalekonosnou bombu P. Alexy, která se odrazila od břevna a vítězství potvrdil opět Čapoun, po výborné individuální akci. Jak jsme se již výše zmiňovali, vítězství je to cenné, ale v dalších zápasech se musí výrazně zlepšit výkon, neboť nelze se stále spoléhat na štěstí!

ÚNANOV - Přímětice 2:4 (1:1)

Sestava: Pikart-2 - Tunka-3, Kárník-4, Hruška-6, Valenda-5 - Klempa-5, L. Alexa-4, P. Alexa-5 (30.Černý-4), Janda-3 - Zika-4, Čapoun-5.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Ž. K. - 66‘ Zika.

Při hodnocení minulého utkání jsme zdůrazňovali, jak důležité je to, aby se na hřišti každý z hráčů prezentoval svými přednostmi a tím eliminoval případné nedostatky ve své hře. Pojďme se podívat blíž na to, jak se s tím vypořádali jednotliví hráči:
Pikart - nelze mu upřít snahu, ale to je prozatím jediné pozitivum. Možná už někteří z borců, kterým příliš neseděl Polášek (a dávali mu to jasně najevo) pochopili, proč jsme tolik usilovali, aby neodcházel. Z našeho pohledu bylo naprosto jasné, že Vojta potřebuje ještě čas na to, aby mohl plnit roli „Jedničky“ a unesl tlak na svoji osobu, se kterým si ovšem musí kvalitní brankář poradit. Teď se již nemá cenu vracet zpátky, ale musíme přemýšlet, jak z toho problému ven! Základem je, aby se Vojta totálně nesesypal po každé svojí minele a zároveň mu musí pomáhat spoluhráči a to, jak hrou, tak mu být i psychickou podporou.

Tunka - v sestavě dostal přednost např. před Dohnalem, pro svoji větší fotbalovost a schopnost podpořit útočnou činnost týmu. Tyto předpoklady potvrdil za celý zápas pouhými dvěma centry, což je žalostná bilance. Naopak svou nerozhodností při vystupování ještě více poodhalil výrazné rychlostní nedostatky. Navíc se svoji postavou se musí umět a především nebát soupeři postavit.

Kárník - k jeho přednostem rozhodně nepatří rozehrávka, přesto by se i tak neměl v některých relativně jednoduchých herních situacích uchylovat k bezduchému kopání míče na roh a do autu v blízkosti vlastní branky, obzvláště když vidí, jak je v nich soupeř silný! Jako od bývalého hokejisty jsme od něj očekávali, že bude mnohem více tvrdit muziku v naší obraně a tím si získávat mnohem větší respekt protihráčů. Přestože patřil v našem týmu k těm málo hráčům, kteří totálně nepropadli, tak i on se výrazně podepsal pod nepříznivý výsledek, neboť patřil mezi hráče, jež absolutně nezvládli dlouhé auty protivníka (zejména brankář a celá obranná 4, spolu s defenzivním záložníkem při této činnosti zcela propadli).

Hruška - s vyjímkou zápasu proti Hrotovicím, je zatím jediným z předpokládaných lídrů mužstva, kteří alespoň částečně plní očekávání. Zlepšit musí především konstruktivní rozehrávku a organizaci obranné fáze, která je v jeho provedení chaotická.

Valenda - možná by se dalo říci, že i přes některá drobná zaváhání (promáchnutí míče, špatný odhad výskoku, nepřesná přihrávka před třetí brankou, která ovšem nebyla hlavní příčinou obdrženého gólu) zahrál průměr. Přesto si to nemyslíme, protože hráč ročníku 91 pravidelně nastupující, nesmí být jen průměrný a herně nevýrazný. Navíc vůbec neplní roli jezdce u postranní čáry, pro kterou má předpoklady a jež je od něj vyžadována. Jeho hra je sice průměrná, ale zároveň příliš svázaná a nevýrazná.

Klempa - jako nový hráč potřebuje potřebný čas na zabudování do týmu. Jeho individuální výkony jsou na průměrné úrovni, ale při jeho velmi dobré fyzické kondici bychom si představovali, že se bude mnohem více podílet na tvorbě naší hry a že jeho herní projev bude mnohem živější, sebevědomější a výraznější.

L. Alexa - po prvních třech přípravných zápasech jsme věřili tomu, že jeho zařazení na post defenzivního záložníka bude trefou do černého. Postupem času přišlo ovšem vystřízlivění až rozčarování z jeho posledních výkonů na tomto postu. Proti Příměticím sice ukázal svoji přednost a to střelbu ze střední vzdálenosti, ve 2. půli se několikrát pokusil o překvapivou přihrávku za obranu hostů, leč nepřesně. V jeho hře nám především chybí lepší hra v soubojích 1:1, málo se podílí na tvorbě hry, neboť právě DZ by měl přebírat míče od obrany, případně sbírat odražené míče a konstruktivně zakládat naše postupné útoky. Jen tak totiž lze hrát fotbal a ne nakopávanou! Zarážející je také fakt, že byť jde o bývalého stopera, tak prohrává osobní souboje pro nedostatek důrazu v nich.

P. Alexa - za 30 minut těžko lze hodnotit nějak hlouběji jeho výkon, přesto lze říct, že mužstvu velmi chyběl už jenom z toho důvodu, jaký žalostný výkon podal na jeho postu jeho nástupce. Celkově lze říct, že je hráčem s obrovským fotbalovým potenciálem, který ovšem zatím nedokáže na hřišti plně prodat. Rozhodně má na to, aby byl na hřišti přinejmenším tak dominantní, jako hráč hostů č. 10 Wirgl, který ačkoliv sám nedal gól, tak byl jednoznačně tím hráčem, který rozhodl o výhře Přímětic.

Janda - celý zápas se doslova trápil. Těžko lze hrát na postu špílmachra, když vám překáží míč, chybí síla a důraz v osobních soubojích a dokonce i to, co v minulosti Robina zdobilo, tedy výborné čtení hry, předvídavost kdy jít do presinku a doplnění dvojice útočníků. Prostě v jeho hře chybělo úplně všechno!

Černý - snad jediný náš hráč, který nepropadl v porovnání se soupeřem v nasazení a pohybu. Musí se však ve své hře vyvarovat zbrklosti a celé řadě zbytečných nepřesností. Čapoun - prakticky vše o jeho hře bylo řečeno v hodnocení předchozího utkání. V zápasech, kdy nedokážeme dostat míče do soupeřova pokutového území, je s trochou nadsázky na hřišti zbytečný. Snažil se, ale stejně jako jeho spoluhráči prohrál většinu soubojů 1:1. Ve spolupráci s druhým útočníkem opět nebyli schopni udržet míč a několikrát se jej až bezhlavě zbavovali. Zika - velmi podobné hodnocení jako u L. Alexy, tedy počáteční nadšení z jeho hry střídá obrovské zklamání. Je třeba otevřeně říct, že společně právě s L. Alexem a R. Jandem v posledních 5 zápasech zcela propadli v roli hlavních lídrů mužstva. Nedaří se mu nejen herně, ale z jeho herního projevu téměř vymizel neúnavný pohyb, kterým nás předtím, než se posunul z role řadového hráče do pozice lídra, doslova fascinoval! Je jasné, že naši útočníci to mají při bídné hře zálohy těžké, ale právě od něj jsme čekali, že nebude jen stojícím útočníkem, čekajícím až mu to spoluhráči naservírují, ale sám jim aktivně pomůže s tvorbou hry! Čím méně je v jeho hře pohybu, tím více řečnění.

S jakými pokyny šli hráči do zápasu: Být aktivní při napadání, nebát se vystupovat v krajních prostorech o řadu vpřed a tím nedovolit soupeři založit postupný útok. Maximální důraz v osobních soubojích. Po zisku míče být ve vířivém pohybu s příslušnou rotací hráčů na jednotlivých postech, otevírání krajů hřiště KZ, pro KO a jejich následné zabíhání do volných prostorů. Opakovaně jsme vás nabádali k vzájemné komunikaci a to nejen v obranné, ale i útočné činnosti. Pozor na dlouhé auty soupeře s tím, že jsme přesně určili, jak je eliminovat atd. Který z našich pokynů jste splnili? Co se týká nasazení a bojovnosti, tak nelze říci, že jste vyloženě nechtěli, ovšem váš pohyb nám připadal, jakoby každý z vás před chvílí složil minimálně vagón cementu a vaše reakční rychlost odpovídala člověku, kterého právě probudili z hlubokého spánku a on neví, kde a proč tam je. Že se prohrálo, neznamená tragédii, ovšem to po jakém výkonu, je minimálně znepokojivé. Nejhorší na to všem je, že to nebyl ojedinělý herní propadák, nýbrž takhle mizerně vypadá naše hra již tradičně v posledních 5 utkáních a my nevíme, proč a co jsme jako trenéři udělali špatně! Počátek této hrůzy pravděpodobně nastal zhruba ve 30. minutě přípravného zápasu s Mikulovicemi. Do té doby totiž vypadala naše hra velice nadějně (včetně zápasů s Příměticemi i Dobšicemi), jenže od tohoto okamžiku jsme přestali hrát pracovitý fotbal a naopak se začali chovat a myslet jako namyšlené hvězdy a teď za to všichni sklízíme „zaslouženou odměnu“ v podobě této hrůzostrašné hry. Jak z toho ven? V první řadě se musíte vy, hráči, vrátit k poctivé práci a začít jezdit na doraz v trénincích, neboť není přece normální, abychom se museli pořád opakovat s tím, co po vás vyžadujeme a neustále kontrolovat zdali to plníte! Dále se musíme my, jako trenéři rozhodnout, jestli ještě máme mít trpělivost s výkony některých hráčů, nebo již nastal čas k nějakým změnám v sestavě, případně k překopání celé sestavy a třeba i rozestavení a systému hry.

Jak padaly branky: 12‘ - 1:0 L. Alexa krásnou střelou trefuje břevno a od něj se míč odráží do zad brankáře, až doputuje za brankovou čáru.

30‘ - 1:1 Vyrovnává Kubíček, když nezvládáme dlouhý aut hostů.
53‘ - 2:1 Po naši jediné povedené akci v zápase skóruje Klempa, po přihrávce Ziky.
78‘ - 2:2 Kubíček opět po dlouhém autu a naší neschopnosti odehrát míč do bezpečí.
86‘ - 2:3 Nekrytý Svoboda po rohu soupeře, kterému předcházela naše nepřesná rozehrávka.
88‘ - 2:4 Jakša v době, kdy už jsme hráli vabank, ovšem opět tam byla špatná reakce našeho
hráče.

Závěrem bychom pro jistotu připomněli naši domluvu o tom, jak by měl vypadat program hráče večer před zápasem. Netrvalo to ani 3 týdny a již se našel minimálně 1 hráč, který ji hrubě porušil.

Novosedly - ÚNANOV 4:1 (2:1)

Sestava: Pikart-1 - Valenda-5, Kárník-4, Hruška-5, Dohnal-4 (Homola) - Koc-5 (Gregor), L. Alexa-5, Janda-5, Černý-5 - Zika-5, Čapoun-5.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branka: 26‘ Koc. Ž. K. - L. Alexa, Hruška a Zika.

Výsledkově se proti předchozímu zápasu žádná změna k lepšímu nekonala, dokonce skóre v náš neprospěch se ještě o jednu branku navýšilo. Co říci na obhajobu mužstva? Dostali jsme 4 góly od mužstva, které mělo do utkání s námi průměr jedné vstřelené branky na zápas. Je možné v takovém případě hodnotit obrannou hru celého týmu jako dobrou, navíc pokud prakticky všechny góly padly po našich nevynucených chybách (komunikace obránce + brankář, chytání vysokých míčů atd.)? Pokud se mužstvo nemůže spolehnout na alespoň průměrné výkony brankáře, tak je to zlé. Přesto vymlouvat se jenom na „super formu gólmana“ nám připadá poněkud zavádějící a zbabělé. Na hřišti je totiž dalších 10 hráčů, a pokud ti vědí, že jim brankář svoji momentální výkonností k dobrému výsledku příliš nepomůže (spíše naopak), tak oni musí naopak dávat veškeré svoje umění ve prospěch týmu a pro jeho vítězství.

Recept na to je zdánlivě jednoduchý a to: Vynikající organizace obranné hry, posouvání hráčů podle míče a následné zdvojení protihráče s míčem, vzájemné zajištění, obětavost, důraz a nebojácnost v osobních soubojích, chytrost a předvídavost, co nejrychlejší návrat všech hráčů do obranného postavení, ale nebýt v něm pasivní. Právě naopak svým aktivním, celoplošným a týmovým presinkem nutit soupeře k chybám, nepřesnostem a ztrátám míče ještě daleko v hloubi pole a právě tím mu znemožnit sebemenší ohrožení naší branky. Možná se vám to zdá příliš složité, ale ve skutečnosti to není nic jiného, než po vás soustavně vyžadujeme, nacvičujeme a jak bychom si představovali naši hru, která pak je nejen atraktivní na pohled, ale i výsledkově úspěšná. Ze strany nás trenéru je to snaha naučit vás organizaci a stylu hry, tak abyste nehráli fotbal na náhodu. Jde to i v našich skromných podmínkách za předpokladu, že jste ochotni učit se fotbalové taktice, zároveň ji přenést a plnit na hřišti a v neposlední řadě ve vaší ochotě vydat se v každém utkání ze všech fyzických sil.

Jednoduše by se dalo říci: „Pokud chceme být momentálně výsledkově úspěšní, musíme hrát tak, aby soupeř nevystřelil ani nenacentroval do prostoru naší branky a šestnáctky“! Jestli je to reálné nevíme, ale každopádně se o to musíme v každém zápase pokusit, neboť nic jiného nám nezbývá a nemá cenu říkat, co by bylo, kdyby...! Prostě je to realita, kterou musíme vzít na vědomí, ovšem nesmíme ji podlehnout, nýbrž hledat cestu, jak se zvednout herně i výsledkově. Naději, že výkonnost Pikarta se bude postupně zlepšovat, v nás vyvolává ten fakt, že i výkony jeho předchůdce Ducara nebyly v jeho začátcích příliš slavné, přesto se dokázal poctivým tréninkem vypracovat v oporu týmu a v brankáře, kterého nám většina soupeřů záviděla! Proč si myslíme, že nesmíme momentální neúspěchy svalovat pouze na chyby brankáře? Jednak proto, že i s chybujícími brankáři jsme dokázali v nedávné minulosti být úspěšní a vyhrávat. Především pak z toho důvodu, že ve fotbale rozhoduje o vítězi nejen počet branek inkasovaných, ale také vstřelených! Kdo ví, jak by se daný zápas vyvíjel, pokud by Čapoun proměnil svoji tutovku a šli jsme do vedení 2:1, nebo kdyby Zika srovnal na 2:2? Dokonce i v předchozím, totálně nevydařeném zápase, jsme mohli vyhrát, když měl na hlavě vyloženou šanci a mohl zvýšit naše vedení na 3:1 Hruška. Víme, že je to těžké srovnávat, ale přesto. Co je větší chyba, když brankář pustí laciný gól, nebo pokud hráč zahodí vyloženou šanci, ale třeba i to, že hráč ztratí spoustu míčů a nedokáže nic vytvořit? Tímto srovnáním se opět dostáváme k „překvapivému zjištění“, že ve fotbale jsou samozřejmě důležité individuální výkony hráčů, ale rozhodující je výkon týmu jako celku! Co se týká týmového výkonu, tak jsme přesvědčeni o tom, že chválit tým jenom za bojovnost není zrovna na místě, protože ta by měla být v každém utkání naprostou samozřejmostí a ne jevem výjimečným! To, co by mohlo trenéry a samotné hráče povzbudit do další práce a zápasů, je i přes prohru částečně zlepšený herní výkon. Ten je zapotřebí v dalších zápasech minimálně zopakovat, nebo ještě vylepšit a pokud možno se vyvarovat individuálních herních zkratů. Pak je možné dosahovat lepších výsledků a mít z fotbalu lepší pocit.

Rosice - ÚNANOV 2:3 (1:1)

Sestava: Pikart-4 - Valenda-6, Kárník-4, Hruška-5, Dohnal-4 (46. Tunka-5) - Koc-5 (76. Kosec), L. Alexa-5, M. Vlk-5, Janda-6 (83. Klempa) - Zika-5, Čapoun-4.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 24‘ a 61‘ Janda, 75‘ M. Vlk. Ž. K. - 15‘ Kárník a 87‘ Čapoun.

Na hřišti beznadějně posledních Rosic, se stejně jako při podzimní výhře 9:0 o všechny branky zasloužili naši hráči. Matematicky to sice nevychází, ale ve fotbale tomu tak být může, což hráči dorostu v tomto utkání plně potvrdili. Do zápasu vstoupili nesoustředěni, bez pohybu, patřičného nasazeni a úvodních 20 minut zápasu doslova odflákli. Částečně je probudil až inkasovaný gól a naštěstí se jim podařilo velmi rychle vsítit vyrovnávací branku. Poté jsme, i když ne nějak výrazně, ale přece převzali otěže zápasu do svých rukou, měli územní převahu i šance, které jsme nedokázali proměnit alespoň, co se tedy týká té správné branky. Přišla 58 minuta a další neomluvitelný zkrat našeho hráče, když chtěl zahrát malou domů, ale nakonec z toho bylo „fantastické“ uvolnění soupeřova útočníka, který na rozdíl od našich ofenzivních hráčů nezaváhal. Hráčům patří uznání, že je tenhle druhý zářez z vlastních řad nepoložil, dokonce ani ten třetí, ze 73 minuty, kdy Čapoun zahodil penaltu. Přesto dokázali otočit nepříznivé skóre a zvítězit. Přes zisk 3 bodů nelze omluvit několik hrubých chyb v defenzívě, stejně tak zazdívání tutovek, špatné řešení situací 2:1, utápění se v sólování a naopak bezmyšlenkovitém zbavování se míče, tvrdošíjnému a neúčinnému cpaní se středem, na místo hry po stranách hřiště a v neposlední řadě střeleckou impotenci útočníků v posledních třech zápasech po sobě. Co se naopak hráčům dorostu výrazně vydařilo, tak to byly všechny 3 góly vstřelené do té správné branky, tedy Rosic, které stály skutečně za zhlédnutí.

Sled branek: 16‘ - Po žlutém faulu Kárníka, zahrávají domácí standardní situaci z poloviny hřiště nakopnutým míčem, který neuvěřitelně pouští Pikart za svá záda, 1:0. Tentýž hráč (Kárník), zaznamenal v utkání minimálně ještě jeden hvězdný okamžik, kdy rozehrál naši malou domů přímo na nohu útočníka.

24‘ - Janda si výborně naběhl na centr a srovnal na 1:1.
58‘ - Kárník neomylně uvolňuje soupeřova útočníka, 2:1 pro domácí.
61‘ - Janda trefuje míč ideálně halfvolejem a brankař domácích nemá nejmenší šanci, jak zabránit gólu, 2:2.
75‘ - M. Vlk krásně umístí přímý kop z levé strany hřiště do soupeřovy sítě, tzv. střelou na druhou tyč, 2:3.
Nejlepší hráč utkání - R. Valenda. Hrubka zápasu - Pikart pouští za svá záda střelu z téměř 50m!
Největší zkrat zápasu - Kárník zahrává malou domů tak, že posílá útočníka domácích do gólové šance.
Nešťastník utkání - Čapoun, kterému ke vstřelení branky nestačil pokutový kop, dokonce ani 2x samostatný nájezd na brankáře Rosic!

ÚNANOV - Zastávka 3:1 (2:1)

Sestava: Pikart-5 - Tunka-5 (Dohnal-5), L. Alexa-6, Hruška-6, Valenda-6 - Koc-5 (64‘ Kosec), Janda-6, P. Alexa-7, Klempa-5 (87‘ P. Andorko) - Zika-6 (85‘ A. Andorko), Čapoun-5.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 14‘ - Hruška 1:0, 30‘ - Ryšavý 1:1, 40‘ - Zika 2:1, 65‘ - Pavel Alexa 3:1. Ž. K. - 60‘ Zika za řečnění.

Na konečném výsledku se výrazným způsobem podepsaly především tyto 3 faktory: 1. Doposud nejlepší herní, jarní projev našeho týmu jako celku, zlepšené individuální výkony jednotlivců, účast P. Alexy, vedle kterého se zvýšilo sebevědomí všech hráčů a tím i výkon celého mužstva.
2. Absence Maňáska s Ustohalem, tedy dvou nejlepších hráčů v týmu hostí.
3. Více jak 5 promarněných, vyložených gólových příležitostí na naší straně, např. Zika a Čapoun 2x, Koc, Janda, Klempa a A. Andorko.

Vlastnit auto s takovou enormní nadspotřebou paliva, tak se za pohonné hmoty nedoplatíte! Nebudeme zastírat, že jsme rádi za vítězství, neboť to se počítá, zlepší náladu nás všech, ale nejvíc nás potěšila výrazně zlepšená hra týmu, která konečně odpovídala možnostem hráčů a z velké míry i našim trenérským představám. Z vaší hry byla patrná snaha a vůle hrát fotbal v pohybu, dodržovat stanovenou taktiku s dobrou organizací, na malé vyjímky jste hráli disciplinovaně a zejména bylo vidět, že vás fotbal baví a chcete vyhrát, což je to nejpodstatnější. Doufáme, že vám to alespoň nějaký čas vydrží! Přes zlepšený výkon všech hráčů byla v naší hře celá řada nedostatků. Především větší důraz v osobních soubojích 1:1 a hlavně v šestnáctkách, malá přímočarost a tah na bránu, chamtivost útočníků v koncovce, aniž by si to daná situace vyžadovala.

Individuální hodnocení výkonů jednotlivých hráčů:
Pikart - z jeho zákroků se dala vyčíst značná nervozita, ale také velké odhodlání podat lepší výkon než v předchozích utkáních. Přestože při některých zákrocích nepůsobil zcela nejjistěji, tak výraznější chybu neudělal a navíc překvapil zdařilými výkopy.

Tunka - průměrný výkon bez větších chyb, zaváhání, ale i výrazných okamžiků ve hře. Jeho auty ztrácejí na délce!

L. Alexa - jeho návrat na pozici SO, výrazně prospěl jak jeho hře, tak výkonu celého týmu. Tím se potvrdila stará, známá, fotbalová pravda, totiž, že nejenom zahrát dobře, ale což teprve vynikat na postu středního záložníka, je náročné i pro jinak velmi dobré hráče. Ve hře prakticky bezchybný výkon, částečně kazí 2x nezajištěná obrana a inkasovaný gól z rohu od volně hlavičkujícího protihráče, neboť organizace obranné činnosti celého týmu je plně v kompetenci SO.

Hruška - co se týče defenzívy, tak tam lze hodnocení téměř navlas opsat od toho předchozího. I přes vstřelený gól má velké rezervy při zakončování našich standardních situací. Je to především o domluvě, kam a jakým způsobem zahrát míč, rozdělení prostorů, do nichž následně nabíhají naši nejlepší útoční hlavičkáři, ke kterým patří především právě Hruška společně s Čapounem, Jandem a P. Alexem a při jejich maximálním důrazu a snaze vsítit branku. Valenda - velmi aktivní a sebejistý výkon z 1. poločasu nedokázal bohužel zopakovat po změně stran, kdy se několikrát zbytečně a bezhlavě zbavil míče. Naopak svojí váhavostí při útočné rozehrávce umožnil soupeři rychlý protiútok do naší otevřené obrany. V součtu obou poločasů, tak lze označit jeho výkon jako velmi solidní.

Koc - 2x se skvěle a zejména v pravý čas dokázal dostat od postraní čáry až na hrot útoku. V prvním případě se sám dostal do vyložené příležitosti, kterou však zbrkle zakončil. Naopak při akci, z níž padla naše 2 branka, šikovně odstavil obránce soupeře. Jeho výkony zbytečně sráží okamžiky, kdy je jeho hra příliš vlažná, nedůrazná a provázena ztrátou lehkých míčů. Janda - po delší době nastoupil na postu DSZ a svou roli zvládnul poměrně dobře. Dokázal číst hru a tím pádem posbírat většinu míčů v důležitém prostoru před našimi stopery. Ve spolupráci s P. Alexem výborně vykrývali střed hřiště, což z velké míry přispělo k naší zlepšené hře. Rezervy měl v důrazu v osobních soubojích i zakončení a zlepšit musí taktéž tah s míčem na branku soupeře.

P. Alexa - po trochu váhavém rozjezdu podal jeden ze svých nejlepších výkonů za dorost, když uplatnil svoji výbornou silovou i fyzickou připravenost a k tomu přidal jen stěží přehlédnutelný fotbalový um. Ten nejlépe předvedl při zahrání přímého kopu, který trefil vskutku mistrovsky. Pokud byl tvrdě kritizován za výkon v přípravném utkání, tak nyní musíme jeho hru naopak vyzvednout a pro nás byl nejvíce cenný jeho přístup poté, co měl v nohách sobotní utkání za A-tým.

Klempa - z jeho hry doslova vyzařuje obrovská snaha pomoct týmu zvítězit a zároveň podat co nejlepší individuální výkon. V době, kdy neustále zdůrazňujeme důležitost bojovnosti, zodpovědnosti a nasazení, to asi bude znít divně, ale v tomto případě si dovolíme tvrdit, že to chce více se uvolnit, nestresovat a chtít si fotbal především užít jako zábavu. Je znát, že post u levé lajny není pro něj ideální, přesto to vidíme tak, že někdy zbytečně zpomaluje útok kličkou doprostřed hřiště. Přitom mu není cizí přímočarost a tah na branku, což potvrdil při akci, kdy míč skončil na tyči branky hostí.

Zika - stručně řečeno byl to ten starý Zika, tedy hráč, kterého chce mít v mužstvu každý trenér. Tentokrát nebyl skoupý na krok a nezasekával míče zbytečnou kličkou zpět, naopak s ním postupoval přímočaře k soupeřově bráně. K větší spokojenosti ještě chybí lepší proměňování brankových příležitostí, vyvarování se zbytečných komentářů k výkonům rozhodčího i spoluhráčů a o někdy zbytečném egoismu v koncovce jsme se již výše zmiňovali.

Čapoun - překvapil dobrým pohybem, vyhranými hlavičkovými souboji a celkovou černou prací pro tým. Bohužel, ani v tomto utkání si nedokázal odepřít svůj zlozvyk, kterým je nesmyslné mazlení se s míčem. V důsledku čehož zpomaluje náš postup k brance protivníka a častokrát přichází i o samotný míč. Jeho hře chybí větší přímočarost a tah na bránu, přitom v tomto případě se mu takový způsob hry přímo nabízel, neboť byl rychlejší než většina obránců hostujícího mužstva. Svoji neoddiskutovatelnou techniku a chytrost měl naopak lépe využít např. v 1. půli při nahrávce zcela volnému Klempovi a při narážečce s P. Alexem. Taktéž pro něj platí slova o nevhodně využívaném egoismu při zakončení.

Dohnal - jeho největším problémem nebyli útočníci hostů, nýbrž potíže s vlastní rozehrávkou. Pokud chce dostat v zápasech odpovídající časový prostor, který by si vzhledem k svoji tréninkové účasti zasloužil, tak se těchto chyb nesmí opakovaně dopouštět a následně se omlouvat, že mu to sjelo, nebo to hasit faulem v nebezpečné blízkosti vlastní branky. Kosec - působil dost zakřiknutě, ale pokud měl míč na noze, tak věděl jak s ním nejlépe naložit. Byť Adam a Pavel Andorkovi hráli příliš krátce na nějaké rozsáhlejší hodnocení, tak přesto mohl být Adam v novinách!

ÚNANOV - Otnice 3:1 (3:0)

Sestava: Pikart-3 - Kárník-5, L. Alexa-6, Hruška-6, Valenda-6 - Koc-5 (82‘ Kosec) Klempa-6, P. Alexa-7, Černý-5 (78‘ A. Andorko) - Zika-5, Čapoun-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 35‘ L. Alexa, 38‘ a 43‘ Čapoun. Ž. K. - Hruška.
Hráč zápasu: Čapoun.

Do utkání jsme vstoupili tak, jak se na domácí sluší, tedy aktivně se snahou dostat hosty pod tlak. To se dařilo prakticky po celý 1. poločas a místy to byl až drtivý nápor, který nám přinášel nejen spoustu možností ohrozit branku soupeře, ale i šance naprosto vyložené. Na vstřelení 1. gólu jsme jich opět potřebovali příliš mnoho. Pravdou je, že tentokrát nám při zakončení příliš nepřálo štěstí, které naopak několikrát měl brankář hostí, když již zcela bezmocně přihlížel na to, jak míč končí na brankové konstrukci, těsně vedle nebo nad ni. Jak na našem kontě přibývaly neproměněné šance a čím dál se prodlužovalo střelecké trápení, tak tím více sílila obava ze sice ojedinělých útoků hostí, vedených především nebezpečným Svobodou a stále častěji se taktéž vkrádalo do mysli, staré známé nedáš, dostaneš. Naštěstí přišel dravý průnik Ziky, do šestnáctky hostí, kde byl zastaven nedovoleným zákrokem a nařízenou penaltu následně sebevědomě proměnil L. Alexa. Další dvě branky přišly poměrně záhy z kopaček Čapouna. Zejména ta po ukázkové „české uličce“ od Klempy, byla doslova výstavní. Přes již zmiňované neproměňování vyložených brankových příležitostí se nám trenérům herní výkon týmu v 1. půli jevil jako velmi dobrý. Jsme přesvědčeni o tom, že i z pohledu diváka se mohla naše hra v 1. půli líbit, protože byla dynamická, se spoustou hezkých kombinací, závarů v šestnáctce hostí, navíc 3x gólově úspěšná. Během přestávky jsme vás nabádali k tomu, abyste jste nepolevili v nasazení, koncentraci a v samotném způsobu hry, který byl sice poměrně fyzicky náročný, ale zároveň výsledkově i herně úspěšný. Podle toho, jak se odvíjela hra v průběhu 2. poločasu, jsme ovšem nabyli dojmu, že my, trenéři, buď hovoříme odlišnou řečí nežli hráči, anebo ti naše slova neberou vážně. Jak jinak si vysvětlit naprosto rozdílnou kvalitu naší hry ve 2. půli, kdy se najednou z běžců stali, když ne přímo sochy, tak minimálně chodci, kteří si nejprve musí pohrát s míčem, až poté ho nahrát, tedy pokud ho již předtím neztratili. Kvalitní kombinační hra, založená mimo jiné na neustálém napadání protihráčů s míčem se víceméně vytratila, místo toho přišlo trápení, chaos a z naprosto pohodového a prakticky již rozhodnutého utkání se stalo málem drama a kdyby nás nejméně 1x nezachránil Honza, bylo by ještě mnohem hůř. O tom, jak fungoval ve 2 části náš presink svědčí fakt, že hráči na naší pravé straně hřiště nejenže opakovaně zaspali při posunutí o řadu vpřed, ale jako bonus přidali ještě nesmyslné vyběhnutí do prázdna, v důsledku čehož otevřeli celou pravou lajnu. V přesvědčení, že si asi nerozumíme, nás utvrzuje fakt, že ačkoliv jsme v přestávce minimálně 3 hráče upozorňovali na špatné řešení konkrétních herních situací, tak se po změně stran v jejich hře nic zásadního nezměnilo a stále řešili dané situace po svém. Možná si řeknete, že to zbytečně rozmazáváme, vyhrálo se, tak je všechno v pořádku. My s tímhle názorem zásadně nesouhlasíme především kvůli vám samotným, protože v 1. poločase jste předváděli velmi kvalitní fotbal, pro který se vyplatí podstupovat i takovou dřinu, jako je ZP. Ovšem 2 půli jste hrubě podcenili a z pěkné podívané se najednou stala trapná holomajzna. Je celkem možné, ne-li zcela jisté, že kritika výkonů prakticky po každém utkání, nám u hráčů na oblibě nepřidá. Netvrdíme, že je nám to jedno, ale rozhodně nejsme takovými typy trenérů, kteří budou k výkonům hráčů zbytečně shovívaví a jež budou přehlížet nejrůznější provinění proti pravidlům týmu, ať již na hřišti, nebo i mimo něj. Děláme fotbal nikoliv proto, aby nás hráči „milovali“, či pro své zviditelnění, ale kvůli tomu, aby si Únanov pokud možno udržel dlouho budovaný kredit, který bohužel čím víc pohasíná, vyhrával a pokud možno přitom produkoval hru, na kterou chodí diváci. Ale zpět ke konkrétním událostem, jež se udály během tohoto utkání. Čím méně si hráči ve 2. půli plnili své úkoly, tak tím více bylo slyšet řeči o tom, jak již začnou běhat, hrát a bojovat. V kontextu s aktuálním děním na hřišti to vyznívalo poměrně trapně. Vždy jde zejména o to, kolik toho hráči pro zlepšený výkon skutečně udělají a ne o silných slovech. Někdy je samozřejmě potřebné a správné mužstvo zklidnit, povzbudit nebo vytrhnout z letargie, avšak ne slovy, nýbrž činy! My jsme totiž přesvědčeni o tom, že slovní hecování, ale i vyříkávání si problémů, má probíhat za dveřmi kabiny a na hřišti už to musí být soudržný TEAM WORK, plně koncentrovaný na hru, bez zbytečného cirkusu. Proto po vás chceme včasné příchody na utkání, čímž vzniká dostatečný prostor pro maximální nabuzení týmu v kabině a následné týmové nastoupení na hřiště k rozcvičení a samotnému zápasu. Vy, tomuhle našemu požadavku nepřikládáte příliš velkou váhu a to je velká škoda, neboť tímto společným nástupem dáváte jasně najevo soupeři i celému okolí, že nastupuje tým a nikoliv jakási skupina jednotlivců bez společného cíle. Současná realita je taková, že se trousíte po jednotlivcích a nejrůznějších skupinkách. Ještě je třeba zmínit jeden jev z tohoto utkání, který je na první pohled negativní, ale nás spíše potěšil. Jde o to, že jak Černý, tak i Koc museli být střídáni z důvodů křečí. Pro někoho to může být důvod k asi oprávněné kritice jejich aktuální kondice, ale zároveň to svědčí i o tom, že se vydali ze všech sil, což se nám líbí a co bychom si přáli, aby se stalo naprostou samozřejmostí u všech hráčů!

Ivančice - ÚNANOV 1:2 (0:1)

Sestava: Pikart-6 - Tunka-6 (63‘ Dohnal), Kárník-6, L. Alexa-7, Valenda-6 - Koc-4 (72‘ A. Andorko), Janda-7, Klempa-6, Černý-6 - Zika-6, Čapoun-6

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Sled branek: 13‘ - po ruce soupeře uvnitř pokutového území jsme zahrávali penaltu, kterou s jistotou proměnil L. Alexa, 0:1.
46‘ - po samostatné akci trefil Čapoun „únanovskou placírkou“ přímo do šibenice branky domácích, 0:2.
61‘ - Ivančice snížily Pokorným na 1:2, když využily zdravotní indispozici našeho pravého obránce Tunky.

Jak jsme spokojeni s hrou týmu v dotyčném utkání, jasně napovídá individuální známkování hráčů, kdy hráči základní jedenáctky s výjimkou Koce obdrželi poměrně vysoké známky, což znamená, že podali výkony na horní hranici svých reálných možností. Zvítězit na hřišti silných Ivančic vždy potěší, úspěch je o to cennější, že v určitém úseku hry jsme dokázali domácí výrazně přehrát a to i přesto, že byl náš tým podle jmen výrazně oslaben a oproti soupeři měl navíc v nohách páteční zápas. Průběh utkání lze rozdělit na třetiny, v té první jsme dominovali a kromě 1. gólu měli nadějné možnosti Zika a Čapoun. V prostřední, se hra vyrovnala a domácí zásluhou kontaktní branky výrazně ožili i díky tomu, že na našem pohybu se začala značně projevovat únava z pátečního utkání, si vytvořili v závěrečné třetině drtivý tlak, který jsme přežili bez inkasované branky, především notné dávce štěstím, jež nám tentokrát výrazně přálo. Ovšem nezvítězili jsme jen proto, že jsme měli štěstí, ale zejména zásluhou nebojácného, houževnatého a kvalitního týmového výkonu, podpořeného velmi dobrou hrou Jandy a L. Alexy. Stejně jako v Hrušovanech, tak i v Ivančicích jsme dokázali bodově naplno uspět poprvé za 7 let našeho působení v soutěži. Jen doufáme, že stejně jako po Hrušovanech nepřijde herní i výsledkový výbuch v následujícím domácím utkání. Podcenit Mikulov by se mohlo krutě vymstít, neboť jeho remízy v Pohořelicích a doma s Blížkovicemi, jasně vypovídají o jeho současné výkonnosti! Navíc nad naší sestavou se snáší hned několik otazníků a je docela možné, ne-li pomalu jisté, že nastoupíme v ještě více oslabené sestavě než v kole minulém. Ale, jak jste se mohli sami přesvědčit v posledních 2 zápasech, podcenit se nesmí žádný soupeř a to i za relativně rozhodnutého stavu. Stejně tak není zapotřebí vzdávat boj o vítězství již předem, byť protivník může být vysokým favoritem a my jsme navíc oslabeni hned o několik hráčů základní sestavy. O úspěchu totiž nikdy nerozhodují papírové předpoklady nebo zvučná jména v sestavě, ale především sebevědomí, vůle po vítězství a kvalitní týmový výkon s dobrou defenzívou a vstřelenými góly.

Jsme rádi, že můžeme končit vyloženě pozitivně, neboť to, že hráči dorostu se sami domluvili na zakoupení teplákovek a navíc si je hradili „z vlastních zdrojů“, je v dnešní době, kdy každý spíše natahuje ruku a čeká, co se mu případně dostane za výhody, jev pomalu nevídaný, svědčící o celkem solidním charakteru týmu.

ÚNANOV - Mikulov 1:3 (0:0)

Sestava: Pikart-3 - Valenda-5, Kárník-4, L. Alexa-6, Dohnal-4 (53‘ P. Andorko-3) - Koc-5, Janda-5, Klempa-5, A. Andorko-4 (60‘ Kosec-6) - Černý-4, Čapoun-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branka: 69‘ Čapoun 1:2.

Říká se, že 2x po sobě nevstoupíš do stejné řeky. Pro nás to ovšem neplatí, neboť po premiérové výhře v soutěži na půdě jak Hrušovan, tak i Ivančic, následuje porážka doma s Příměticemi, respektive Mikulovem. K naší velké škodě jsme totiž ani v jednom případě nedokázali potvrdit domácí výhrou, velmi cenné body, přivezené z hřišť vysokých favoritů. Přesto byl mezi oběma domácími prohrami zásadní rozdíl v tom, že zatímco s Příměticemi bylo víceméně vše negativní, tak naopak na utkání s Mikulovem se dalo alespoň dívat. Úroveň hry nás opravdu velmi mile překvapila, byť jsme nakonec tahali za kratší konec nejen, co se týče kvality hry, ale i samotného výsledku. Na tomhle utkání si nejvíce ceníme toho, že ačkoliv jsme z nejrůznějších důvodů hráli bez 4-5 hráčů základní sestavy, tak jsme předvedli poměrně pohledný fotbal. Na absenci klíčových hráčů se nemá cenu vymlouvat, ale spíše si zvykat hrát bez nich, neboť bude ještě hůř, jelikož za 4 zápasy skončí také Koc s Čapounem. Možná se divíte, že i přes domácí prohru s týmem, který jsme na podzim porazili na jeho hřišti 9:0, hodnotíme zápas celkem v klidu. Jestli si někdo z vás vzpomíná, tak při hodnocení téhle výhry jsme vás vyzývali k tomu, ať si posledních výsledků s tímto soupeřem užíváte, neboť nebudou a celkem logicky ani nemohou pokračovat donekonečna. Tréninkové podmínky, možnosti a šíře výběru, tím i kvality obou týmů, jsou totiž neporovnatelně lepší na straně Mikulova. Jen pro příklad, jejich žáci jsou na 3. místě v krajském přeboru. K tomu abychom s takovými soupeři mohli vyhrávat, je zapotřebí výborný výkon brankáře, který nejenže neinkasuje stupidní góly, ale navíc svými zákroky mužstvo podrží v rozhodujících okamžicích zápasu. Celistvou a dobře sehranou obrannou „čtyřku“, ve které se hráči dokážou správně zajišťovat i proti lépe rychlostně a technicky vybaveným útočníkům soupeře. Záloha a útok se snaží, to nelze nikomu upřít, ale to je bohužel málo. Chybí tomu lepší souhra, tomu rozumíme, protože jste toho spolu mnoho nenahráli, ale horší je to, že snad s výjimkou Čapouna a střídajícího Kosce, nepředvedl žádný z hráčů takový individuální výkon, na který má a jenž je zároveň třeba k alespoň důstojnému účinkování v této soutěži i v příštích letech. Nejvíce sráží naší hru tzv. nevynucené chyby, když kazíme neuvěřitelné množství lehkých míčů a špatně řešíme nejjednodušší herní situace. Dostat doma tři góly je moc a vstřelit jeden, naopak žalostně málo. Chybí tomu větší vyrovnanost výkonů všech hráčů, neboť v jednom zápase někdo zazáří a v dalších 4 naprosto zklame! Čím to asi je? O tom můžeme jenom spekulovat, jelikož správnou odpověď znáte jenom vy. Jedno je jisté, končí doba hájení ročníků 92-93. Teď již musí bez dětských výmluv převzít plnou odpovědnost nejen ze své hry, ale především za výsledky týmu. Stále platí, že je mezi vámi řada nadějných hráčů, ale pokud si v hlavách neujasníte své priority, tzn. „Škola a povinnosti doma jsou na 1. místě a ve většině volného času je naprosto nezbytné pracovat na svém dalším fotbalovém růstu a to i mimo povinné tréninkové jednotky dorostu. Ve vašem věku musí být každého ½ roku vidět jasný posun vpřed ve výkonnosti, stagnovat je špatné, pokud se někdo dokonce zhorší, tak to zcela jasně ukazuje na jeho neochotu na sobě pracovat a vůbec nejhorší je, když to nedokáže otevřeně přiznat a místo toho hledá nejrůznější výmluvy. To je téměř vždy začátek jeho konce! Chceme věřit tomu, že z vás to postihne minimum hráčů, neboť mezi vámi je hned několik „zajímavých herních typů“, jež mají na to, za předpokladu, že dostanou potřebný čas, prosadit se v krajských soutěžích mužů! Utkání očima soupeře: 1. poločas se hrál v režii Pálavy, kdy hru měla pod kontrolou a může mrzet jen neproměnění brankových příležitostí. Na začátku soupeř zahrozil, kdy trestný kop Varga kryje na 2x.

Ve 23‘ se odhodlal ke střele Sobota a jeho střela jen těsně minula branku Únanova. Pak začal úřadovat Streit, který hned třikrát připravil brankové příležitosti, ale ani Zámečník 2x neskóroval, Mimochodek se taktéž neprosadil sám před brankářem.

2. poločas začal pro Pálavu velmi dobře, kdy ve 46‘ zahrával trestný kop ze 40m Moravčík a jeho střela na branku překvapila brankáře domácích a míč mu proklouzl mezi prsty 0 : 1. Hned na to opět Varga vyráží před dotírajícím útočníkem a Holka odehrává do bezpečí. Zámečník uvolňuje Mimochodka, ale jeho střela na branku byla obráncem zablokována. V 58‘ se krásně uvolnil Zlámal, nahrál Zámečníkovi a ten tvrdou střelou z 16m nedává brankáři Únanova šanci 0 : 2.

V 69‘ zahrozili domácí, kdy obrana Pálavy nedokázala na třikrát odkopnout míč do bezpečí a soupeř toho dovedl využít, snižuje na 1 : 2. Velkou šanci ke vstřelení branky měl Streit, kdy jeho sólový unik brankář zablokoval a Holka nedovedl vrátit míč do prázdné branky, z 11m trestuhodně přestřeluje. V 81‘ Pálava potvrzuje vítězství, kdy Zámečníkovu střelu z 25m si domácí obránce sráží do vlastní branky 1 : 3. Sestava: Varga, Kantor, Moravčík, Balala, Holka, Streit, Pukančík, Zlámal, Zámečník, Mimochodek, Sobota.

K sestavě hostí bychom rádi doplnili, že šlo především o hráče ročníku 93 a brankář byl dokonce 95! Jinak jsme byli pravděpodobně na jiném zápase než mikulovský reportér, neboť jeho tvrzení, že o vítězství hostů nebylo od začátku utkání nejmenších pochyb, jelikož zcela ovládali a zároveň i kontrolovali hru, nám připadá přinejmenším neobjektivní. Hosté byli asi herně lepším týmem, ale poměr vyložených šancí v jejich prospěch nebyl určitě tak výrazně lepší, od těch našich, jak uvádí mikulovský zdroj. 1. gól v naší síti nemá cenu ani komentovat, při druhém udělal první chybu Janda, když nepřerušil hru ještě na půlce hřiště a druhou obrana, jelikož byla příliš roztažená a tím hráči ztratili možnost lepšího vykrytí prostoru k vlastní brance (mezer mezi sebou) a vzájemného zajištění. 3. gól byl především smolný a nešťastný, když Kárník srazil míč jiným směrem, než reagoval Pikart. Ale je třeba říct, že otáčet se zády proti soupeři, by se neměl už ani hráč v přípravce. Naproti tomu my, jsme nedali dvě tutovky, v 1. půli Čapoun a ve druhé, Koc. Navíc několikrát chyběl i kousek štěstí, jako např. při Čapounově nádherně trefeném gólovém voleji, který k naší smůle trefil Kosce.

Pohořelice - ÚNANOV 2:0 (0:0)

Sestava: Pikart-5 - Černý-4, Kárník-4, L. Alexa-5, Valenda-5 - Koc-4 (87‘ P. Trávníček), Janda-4, Klempa-4 (87‘ F. Vlk), A. Andorko-4 (46‘ Kosec-4) - M. Vlk-5, Čapoun-5.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 50‘ Bzduch a 59‘ z penalty Vybíral.

V poměrně vyhecovaném zápase byli domácí jednoznačně lepším mužstvem, byť góly v naší síti lze označit jako smolné. V prvním případě hrubě nezvládl Koc rozehrávku před vlastním pokutovým územím a následovala víceméně nepovedená střela domácích, kterou ovšem k naší smůle viděl Pikart až na poslední chvíli, proto nestačil zareagovat a míč se tak mohl doslova „došourat“za jeho záda. U druhého gólu nezvládl Kárník správně koordinovat svůj pohyb, upadl ve vlastním vápně tak nešťastně, že se dotknul rukou míče. Rozhodčí nařídil penaltu, kterou domácí proměnili a během 10 minut tak rozhodli o osudu utkání, neboť my jsme byli dopředu doslova bezradní a branku soupeře jsme za celý zápas ohrozili vážněji pouze z trestného kopu, kdy brankář domácích neudržel míč, ale bohužel nebylo nikoho, kdo by jej dorazil. Je třeba objektivně přiznat, že i přes šťastné góly bylo vítězství hráčů Pohořelic naprosto zasloužené, neboť ve hře byli jednoznačně lepší, zásluhou rychlosti byli dřív prakticky u každého míče, při nedůsledném a pozdním vystupování našich obránců na protihráče s míčem si dokázali vytvořit hned několik brankových příležitostí, jež naštěstí pro nás nedokázali přetavit v další vstřelené branky. Jak jsme se již výše zmiňovali, my jsme je neměli jak ohrozit, zejména proto, že nám absolutně propadla záloha. Koc se výrazně podepsal pod první inkasovaný gól, Klempa zaujal snad jen tím, že neměl daleko k vyloučení, A. Andorko se nestíhal na protihráče ani dívat, natož s nimi běhat a tím pověstným bonbónkem na závěr byl zoufalý výkon kapitána Jandy. Když k tomu přidáme většinu prohraných hlavičkových soubojů Čapouna s domácími stopery, tak se nelze divit, že zápas skončil tak, jak skončil a dá se dokonce říct, že z tohoto pohledu je pro nás konečný výsledek zápasu ještě docela přívětivý. Při hodnocení minulého utkání jsme vás mladší hráče vyzývali ke zvýšenému tréninkovému úsilí, jelikož výsledky dorostu v příštím roce i v následujících letech se budou odvíjet především od vaší výkonnosti. Výsledek? 5 a 6 hráčů na tréninku. Pánové, rychle zapomeňte na konec aktuální sezóny, neboť vy se již musíte tvrdě připravovat na tu nadcházející, jinak nemáte šanci v této soutěži uspět!

ÚNANOV - Blížkovice 3:2 (2:2)

Sestava: Pikart-5 - Kárník-5, L. Alexa-6, Hruška-6, Valenda-6 - Koc-6, Janda-6, Klempa-6 (89. A. Andorko), Černý-5 - M. Vlk-7, Čapoun-6.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 17‘ Koc 1:0, 27‘ M. Vlk 2:0, 31‘ Prokeš 2:1, 33‘ Velčický 2:2, 90‘ Čapoun 3:2. Ž. K. - 31‘ a 77‘ L. Alexa. Č. K. - 77‘ L. Alexa.

Stručně, ale výstižně by se utkání dalo zhodnotit jednou větou „Vynikající začátek a šťastný konec“! Nástup do utkání byl z naší strany velice sebevědomý a od úvodního hvizdu rozhodčího doslova bilo do očí enormní nasazení všech hráčů v dresech Únanova. Hosté tím byli viditelně zaskočeni a k vážnějšímu ohrožení naši branky se asi do 30‘ dostávali spíše jen sporadicky. Naopak z naší převahy se rodil místy až drtivý tlak, s nímž přicházely šance a posléze i góly. Nejprve Koc připravil svým nezadržitelným křídelním průnikem a naprosto ideální přihrávkou „tutovku“ pro M. Vlka, který bohužel nedokázal možná i za nemalého přispění kluzkého terénu a míče, trefit z malého vápna zcela prázdnou branku hostí. Krátce na to se role obou hráčů vyměnily, to, když výbornou střelu M. Vlka dokázal hostující brankář s vypětím všech sil ještě vytáhnout na břevno, ale proti dorážce v 1. půli velmi agilního a na obrovském prostoru operujícího Koce, byl již zcela bezmocný. Chvíli na to, se po chybě obránce hostů dostal k míči, v prvních 45‘ vynikající a těžko zastavitelný M. Vlk a po famózním individuálním průniku, kdy si nejprve ze soupeřových obránců udělal slalomové tyče a následně mazáckou střelou do protipohybu nedal výbornému strážci hostující branky ani tu nejmenší šanci. V těchto chvílích jsme měli hru plně ve své režii a hosté ani trochu nevypadali jako 1. mužstvo tabulky. A právě v tomto časovém úseku hry jsme je měli dorazit dalšími góly. Ty šance tam byly, zejména po standardních situacích M. Vlka, se mezi střelce mohli zapsat Klempa, Janda, Čapoun, ale chybělo více důrazu, klidu a možná i více štěstí. Když k tomu přidáme další zahozené obrovské příležitosti M. Vlka a Klempy, které měli v samotném konci 1. půle, tak to vychází i s gólově úspěšnými akcemi na nějakých 7-8 našich gólových příležitostí během prvních 45‘. Pokud bychom měli hráčům vůbec něco vytknout za jejich výkon v 1. půli, tak by to byla právě nízká produktivita, neboť soupeř měl odcházet do kabin alespoň se 4 obdrženými góly na svém kontě! Co se týká našich 2 inkasovaných branek, tak si nemyslíme, že to bylo zapříčiněno tím, že jsme od stavu 2:0 nějak polevili nebo hráli špatně, neboť jak jsme již výše uvedli, tak i v těchto minutách jsme se dostávali k nebezpečnému ohrožení branky hostů.

Vidíme spíš tři jiné a hlavní příčiny toho, proč jsme 2x inkasovali:
1. Nedokázali jsme hosty definitivně dorazit gólem na 3:0. A jelikož ti věděli, že jedna branka je vrací zpět do hry, nic nevzdávali, začali hrát na větší riziko a především zvýšili své úsilí na maximum. Poté, co se jim podařilo snížit, tak prakticky okamžitě i vyrovnali a najednou byli v psychické výhodě oni, což mělo samozřejmě velmi pozitivní vliv na kvalitu jejich hry.
2. Při jejich prvním gólu dobře vystoupil Valenda a byl v souboji i včas, ovšem šel do něj příliš měkce a prohrál jej. Míč se dostal do prostoru jím uvolněného, v tom si měl mnohem aktivněji počínat Hruška a ve správný okamžik vyrazit proti míči (střelci). Navíc se nemůžeme zbavit dojmu, že i když se jednalo o povedenou střelu, tak se vzhledem tomu z jakého úhlu byla vyslaná a že šla na první tyč, tak se dala a měla chytat. To by ovšem nesměl brankář Pikart již při nápřahu hostujícího hráče klečet na kolenou, a pokud v tomto případě jde jen o jeho částečné zaváhání, tak druhá branka Blížkovic již padá zcela na jeho vrub. Pokud si brankář nevěří psychicky je to špatné, ale ještě mnohem horší je, když se bojí i fyzického kontaktu s protihráči, či spoluhráči a z tohoto důvodu není schopen pokrýt ani ty sebelehčí centry soupeře. Jedná se o příliš chyb v řadě za sebou, na to, aby je soupeř nepotrestal brankou.
3. V 1. půli dopřávali naši obránci příliš volného prostoru a tím i přehršel času nejnebezpečnějšímu hráči hostí Velčickému, hrajícího s číslem 16 a ten toho náležitě využíval. Přes tyhle chyby, to byl v 1. půli z naší strany výborný týmový výkon s vysoce nadprůměrnými individuálními výkony Koce a M. Vlka a i zásluhou hostů se hrál celkově výborný zápas. Úvod druhé půle vyšperkoval nádhernou střelou z otočky Čapoun, kterou ovšem dokázal doslova zázračným zákrokem ze šibenice své branky vytáhnout brankář hostí. Postupem času začali otěže zápasu přebírat do svých rukou hosté a to nikoliv svoji zásluhou, ale proto, že jsme jim to svým výkonem doslova nabídli. V naší hře přibylo nesmyslných kudrlinek, v podobě nejrůznějších zasekávaček, kliček na místě, čímž se naše hra stala neúčelnou, pomalou, ze které se navíc vytratila přímočarost, ochota běhat, nebo si vůbec přihrát. Bohužel tohle onemocnění postihlo alespoň částečně všechny naše hráče záložní a útočné řady a proto vývoj utkání nabral takový směr, že jsme vlastní vinou strávili víceméně zbytek utkání pod tlakem hostí.

Pro osvěžení mysli uvádíme několik příkladu, jak a na kom se projevilo onemocnění, které ve své podstatě nebylo ničím jiným, nežli sobeckou hrou pro vlastní zviditelnění. Čapoun se několikrát výborně uvolní 1. kličkou a následně může přihrát spoluhráči do vyložené šance, on si však neodpustí další kličku, při které ovšem ztrácí míč. M. Vlk prakticky vypouští ze své hry to, co jej před přestávkou tolik zdobilo, tedy nekompromisní tah s míčem k soupeřově brance. Janda i Klempa po úspěšné kličce zvolí místo přihrávky další a ztrácí tak několik míčů ve velice nebezpečných prostorech.

Černý se zbytečně prokličkovává do přehuštěného středu hřiště, namísto dravých průniků po křídle, na druhé straně zkouší Koc několikrát přejít přes soupeře kličkou místo přesného centru do šestnáctky hostí atd.

Za tohoto vývoje 2. poločasu bylo rozhodující, že naši obránci již nedopřávali na vlastní polovině hřiště soupeřovým útočníkům tolik volnosti jako před přestávkou. O tom, že to bylo účelné, svědčí fakt, že ačkoliv nás hosté ve 2. půli přehrávali ve středu hřiště, tak jejich útočníci nebyli zdaleka tak nebezpečni jako v 1. půli, kdy jsme naopak měli více ze hry my. Zejména zásluhou zlepšené hry obránců, obětavosti všech hráčů, kteří se po čase vrátili alespoň k bojovnosti, když už se to nepodařilo, co se týkalo herní kvality, jsme zůstávali ve hře o úspěšný výsledek i po vyloučení L. Alexy. A právě od tohoto okamžiku můžeme opět začít spíše chválit, neboť soupeři jsme v oslabení dovolili víceméně jedinou vyloženou šanci a je třeba říct, že to bylo po odpískání vymyšleného faulu ze strany pana rozhodčího! Naštěstí na brankové čáře zastoupil za našeho opět nehybného brankáře, akrobatickým zákrokem Hruška. Samotný závěr utkáním jsme takticky zvládli dobře, když jsme si celkem bez problémů hlídali vzhledem k aktuálnímu poměru sil na hřišti cenný bod za remízu. Kouskovat hru, případně si dojít pro faul, tak se musí takový zápas dohrát. Pak se může podařit dokázat zdánlivě nemožné a zápas vyhrát. Stačí dobře rozehrát trestný kop, správně načasovat naběhnutí, výskok a trefit branku. Že vám to něco připomíná, nám také a s radostí konstatujeme, že provedení této akce, v podání M. Vlka a Čapouna, by se dalo použít jako učivo „na vysoké škole fotbalu“. Toho gólu si ceníme o to víc, že se jednalo o vědomou spolupráci, nikoliv o náhodu!

Myslíme si, že právě pro takové okamžiky se vyplatí hrát fotbal, neboť takový silný pocit radosti a euforie jen tak nikde neprožiješ! Zároveň bychom byli rádi, kdybyste si uvědomili, jaká hra vede k úspěchu a která nikoliv!

Tasovice - ÚNANOV 0:0 (0:0)

Sestava: Pikart-7 - Tunka-6 (75‘ Dohnal), L. Alexa-7, Hruška-5, Valenda-6 - Koc-6, Janda-6, Klempa-6, Černý-6 - M. Vlk-6 (46‘ A. Andorko-4), Čapoun-6.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu.

V 1. půli to byl vyrovnaný zápas bez výraznějších šancí na obou stranách. Ve 2. půli měli míč častěji na svých kopačkách domácí hráči, ale paradoxně největší gólovou šanci jsme měli my. Bohužel Čapoun byl méně důrazný nežli domácí obránce a proto nedotlačil míč po Kocově akci za brankovou čáru. Spolehlivým výkonem se po celé utkání prezentoval brankář Pikart.

ÚNANOV - Bantice 5:2 (3:2)

Sestava: Pikart-6 - Kárník-5, L. Alexa-6, Hruška-5, Valenda-6 - Koc-7, Janda (22‘ Dohnal-5), Klempa-6, Černý-7 - M. Zika-6 (70‘ A. Andorko), Čapoun-7.

*Čísla za jmény hráčů znamenají ohodnocení jejich výkonu, nikoliv číslo dresu. Branky: 16‘ Černý 1:0, 17‘ Koc 2:0, 21‘ Zika 2:1, 24’Čapoun 3:1, 29‘ Chovanec 3:2, 62‘ Čapoun 4:2, 83‘ Koc 5:2.

Komentáře a hodnocení všech zápasů ročníku 2008/2009 jsou společným dílem a především názorem trenéra Radka Šimáka, vedoucího týmu Vladimíra Rychlíka a asistenta trenéra Jiřího Tunky.

pokračování článku v třetí části...

Komentáře

Přidat komentář
ochrana proti spamu